Čtyři roky trvalo než Matthew Jeanes byl schopen dovést do finálního tvaru své čtvrté sólové album Jako Larvae se profiloval na scéně vytříbeným rukopisem, který v sobě zahrnoval prvky IDM elektroniky, střípky hip hopu i potemnělou estetiku dubu či dubstepu. S novou deskou Exit Strategy se pokusil dosáhnout nových met tím, že do své hudby zahrnul větší než malé množství živých/ akustických elementů. A také zpomalil. I když se směrem k postrocku přiklonil už na druhé desce Dead Weight, na novince je kytar ještě mnohem více (nejvíce asi v The Switch). Navíc se se středními syntetickými rytmy pojí mnohem přirozeněji, než před pěti roky. Při poslechu hudby Larvae se mi vždy pojí vize zamrzlého času spojeného s blouděním v mlze uprostřed vlhkých slatin. I tentokrát u poslechu novinky Matthewa Jeanese toto přirovnání naskočilo, přesto tentokrát se nejedná o beznadějnou představu, do které nás dokáže bezpečně uvrhnout velký vzor Mick Harris alias Scorn, ale o vědeckou misi, která má přesný cíl určení a dobře zajištěnou únikovou cestu.
Pětičlenný projekt Underhill k poslechu láká už svým zajímavým, žánry překračujícím složením. Tvoří ho dva vokalisté – v dubstepu a drum’n’bassu renomovaný MC Coppa a jako protipól Martina Astner, kterou znají fanoušci metalu jako pěnici Therion. Hudbu pro kvinteto nejvíce skládá Tim Elliot, jehož sólový projekt Current Value před časem tak zaujal hvězdnou Björk, až Tima přizvala k tvorbě své nové desky. Svou trochu do mlýna také přidají Ivan Shopov, polovina avantgardních elektroniků COOH a producentský veterán techno a drum’n’bassové scény Dean Rodell, který se už potkal s Timem Elliotem v jiném projektu Machine Code. Jejich dlouhohrající prvotina v sobě pojí všechny vlivy, které si jednotliví členové s sebou přinesli ze svých domovských kapel či projektů. Na čem se ale pětice shodla nejvíce, je dub a na houpavém elektronickém rytmu postavila základ Silent Siren. Goth-step, witch-bass, art- -beat? V tvorbě Underhill se mísí prvky velmi svobodně a tu tam z nečekaného průniku vzejde opravdová perla (Hiding The Light, My Shadow), jindy dojde na ústřel mimo (Trippin, Creator). Jisté ale je, že tracklist desky byl i přes přítomnost trojice remixů na konci zbytečně natažen do neposlouchatelné délky. Rozhodně ale přinesl dostatek pozitivních momentů, na kterých se dá do budoucna s Underhill stavět.
Poslední deskou se dostáváme k žánru, který se v souvislosti s labelem Ad Noiseam skloňuje v současné době asi nejvíce – k breakcore. Projekt Ruby My Dear vstupuje na živou rozlámanou scénu se snahou nejen rozhýbat davy na tanečním parketu, ale také přijít s něčím, co tu ještě nebylo. A ruku na srdce, to zvlášť na tomto přeplněném kolbišti není vůbec jednoduché. Jejich snahou se vzít rukopis jednotlivých hvězd žánru (Venetian Snares, Enduser, Bong-Ra nebo například The Teknoist), zamíchat jejich typickými postupy a na základě stylové selekce přijít s nabídkou, která bude na jednu stranu povědomá, na druhou jedinečná. První album Remains Of Shapes To Come ukazuje, že Ruby My Dear v třináctce skladeb prokazují nadprůměrnou znalost všech fíglů, které musí protagonista žánru mít v malíku a střídá samply ze všech relevantních zdrojů, od reggae, přes dub, až k jazzu, vážné hudbě nebo metalu. Tím dosahuje relativní barevnosti sedmdesátiminutové skládanky s nečekaně ambientními momenty. Když se ale vezme celá kolekce jako celek, musíme mluvit především o události určené především pro insidery (na rozdíl od nové desky Larvae) s minimální možností přesahu mimo žánr, který reprezentuje.
Ad Noiseam, 2012, 45:24; Ad Noiseam, 2012, 78:48; Ad Noiseam, 2012, 71:24