Láska: Teplé místo

teplé místoZpívajících dvojic se vyrojilo v posledních letech tolik, že to až vypadá na nějakou nákazu. Nicméně Láska ze Zlína vychází z folkových kořenů a v tomhle žánru to nikdy nebyla bůhvíjak výjimečná formace. A i když Kuba Navrátil, pánská polovina dvojice, občas sáhne po elektrické kytaře, souběžně působí v indie-folkových Listolet, a ani jeho písničky pro Lásku nevybočují z tradiční písničkové formy. Spolu s Věrou Kafkovou, která kromě zpěvu hraje na housle a zpestřuje jejich snažení i zvukem zvonkohry, na debutovém albu nabízejí svěží glosy života současných dvacátníků a říkají tomu „city-folk“. Jejich nevtíravé, ale přesto silné melodie se zadírají pod kůži, jsou z rodu těch, které jako bychom znali už léta, a v kombinaci s texty, které mají nejen výraznou poetiku, ale i potřebný nadhled a hravě se tak vymaňují z občasných folkových klišé, patosu a útěku od reality.
Někde je naopak porce sarkasmu až jedovatá: „Sedí chlápek na schodu a hraje country / trochu se mu pletou kila / zpívá o tom, že ho právě opustila milá / a přitom poslední holku měl dvacet let zpátky…,“ zazní například v písni Bob a Bobek, která je jinak ukázkovou westernovou jízdou (to, že na kontrabas, tak jako v několika dalších kouscích, hostuje Martin E. Kyšperský, dokresluje situaci).

Láska boduje upřímností, mladistvým elánem a do skladeb dobře zapracovaným resp. zručně využitým pozorovacím talentem. Někde v tom připomene Petra Fialu, ostatně na obalu je přiznáno, že jedna z písní vznikla na motivy „mňágovské“ tvorby. Jenže na rozdíl od ní ji trochu chybí silnější slogany, takže podobné nápěvy i stejně položené hlasy tak trochu způsobují, že jednotlivé položky časem splývají. Přesto ale jde o až nezvykle čerstvý debut, který rozhodně stojí za pozornost – už kvůli zjevnému potenciálu, který ještě může lecčíms překvapit.

Polí 5/Láska, 2014, 37:08

Přidat komentář