Neopouští mě už čtyři desetiletí obdiv k fenoménu polského jazzu, jímž se stala hudba skladatele, pianisty a kapelníka kolébky osobností polského moderního jazzu. Jeho jméno Krzysztof Komeda (1931–1969) vedle jazzmanů citují také fi lmoví odborníci znající jeho působivou hudbu v Połańského Rosemary má děťátko či Noži ve vodě, nebo psanou pro krátké a animované filmy. Svými kompozičními nápady, provedením a jazzovým cítěním úplně přirozeně zapadl do nálady soudobé polské hudby, která je odvozována od spolutvůrce romantismu F. Chopina, přes pozdní romantiky první třetiny dvacátého století ze skupiny Mladé Polsko typu K. Szymanowského, až k plynulému přechodu k avantgardě. A právě odkaz a doznívání romantismu v syntéze s nastupující avantgardou a prudce se rozvíjejícím moderním jazzem, kráčejícím k free improvizaci, byly zárodkem Komedovy hudby. Nejméně tucet jeho témat se stalo polskými standardy, které oslovují všechny jazzové generace až do dnešní doby. Posledním albovým opusem věnovaným Komedově hudbě je sólový projekt pianisty Leszka Możdżera s jednoznačně určujícím názvem Komeda.
Leszek Możdżer (1971) patří dnes k nejuznávanějším polským jazzovým pianistům, po Evropě je dobře znám hlavně z plodné spolupráce se švédským basistou Larsem Danielssonem. Hudebním vzděláním je klasický pianista, k jazzové improvizaci se dostal až v osmnácti letech. Na rozdíl od amerických jazzových „romantiků“ typu Billa Evanse či Keithe Jarretta však z Możdżerovy hry mnohem silněji zní vliv evropských klasiků. Možná ale Możdżer zamýšlel být blíže Komedovi fi lmové hudby než Komedovi jazzmanovi – spíše jak zní v Rosemary’s Baby než v Noži ve vodě. Nejlepší je se zaposlouchat do různých verzí a na tom právě ocenit jazzovou tvárnost Komedovy hudby. Skvěle to dokumentuje hned úvodní skladba Svantetic – mimochodem, jí začínají hned dvě jiná alba věnovaná Komedově hudbě: Stań kova Litania (1997) a Lullaby for Rosemary Wasiłewského Simple Acoustic Tria (2001). Svantetic je skladba z roku 1965 a autor ji věnoval svému příteli ze Švédska, kritikovi, publicistovi a básníkovi Svante Forsterovi. Když si poslechneme nahrávku Komedova kvinteta z Jazz Jamboree téhož roku (s Urbaniakem na sopránsaxofon, se Stańkem na trubku, Bo Stiefem u kontrabasu a Simonem Kopelem za bicí soupravou), dojdeme snadno k závěru, že toto melodické jednoduché téma je dynamickou ukázkou avantgardní jazzové moderny šedesátých let. Ryze jazzové je také samozřejmě podání Stańkova septeta nebo Simple Acoustic Tria. Możdżer se však v improvizaci přiklání k evropsky vyjádřené lyrice této skvělé skladby. Temně zneklidňujícím soundem v souladu s dějem fi lmu podává baladu Sleep Safe and Warm, ústřední motiv z Rosemary’s Baby. Obdobně romantizující je Ballad for Bernt z filmového dramatu Nůž ve vodě, na jehož jazzové hudbě se avantgardní švédský tenorsaxofonista Bernt Rosengren tehdy podílel. Naopak „jarrettovsky“ výbušně hraje skladbu Cherry a v bluesové náladě téma Moja ballada, při níž si posluchač uvědomí, nakolik Możdżerův syntetizující styl současný jazzový klavír v Evropě obohacuje. A výběr skladeb (vedle jmenovaných ještě The Law and The Fist, Nightime, Daytime Requiem, Crazy Girl) znovu, opět v trochu jiné podobě, dokazuje Komedovu skladatelskou mimořádnost. Při té příležitosti a pro úplnost rád upozorním na vynikající album saxofonisty Adama Pierńczyka Komeda – The Innocent Sorcerer (jazzwerkstatt, 2010) s Garym Thomasem, Nelsonem Verasem, Anthonym Coxem a Łukaszem Żytou.
ACT Music/2HP, 2011, 54:21