Americký label Experimedia se věnuje komorní muzice, která nehledí na žánrové škatulky. Za více jak deset let fungování vydal dvě desítky alb umělcům v širokém rozmezí od hlukového industriálu (například Illusion Of Safety), až k akustickým tišinám. A právě z tohoto pole se k nám hlásí projekt Lüüp, téměř dvě desítky hlav čítající sestava vedená flétnistou Steliosem Romaliadisem. Lüüp kombinuji ve své tvorbě různorodé prvky moderních hudebních tendencí. Najdeme zde skladby postavené pouze na třech základních akustických elementech, ale vedle nich se objeví i kompozice, které svou okázalou orchestrací a rockovým švihem připomenou post- -rockové hostiny a la studioví Mono nebo ještě lépe kompletní Godspeed You! Black Emperor. Celkově se ale „luční rituály“ vyznačují spíše tišším vyzněním s důrazem na smyčcové nástroje, příčnou fl étnu pana principála a ženský vokál. Na tomto postu se zpěvaček objeví hned několik, nejvíce prostoru si ale nakonec pro sebe uzurpovala frontmanka Pantaleimon, spolupracovnice Nurse with Wounds, 16 Horsepower nebo Current 93 Andria Degens. Přehledná aranžmá, žádné tlačení na avantgardně disonantní strunu, spíše písničkové vyznění mají skladby, které se ale tváří jako něco víc. Je to možná trochu troufalé, ale překvapivě poměrně úspěšné řešení. Vrcholem osmiskladbové kolekce je dozajista dvanáctiminutová modlitba Spiraling postavená na víření šéfových fléten, enigmatickém Andriině vokálu a drobných přihrávek elektrické kytary Giorgose Varoutase. New age snaha o „meditaci v melodii“ (viz Stephan Micus) se tu prolíná s folkovými odlesky anglického venkova, hippie ideá lů „léta lásky“ a neo-expresionismu Erika Satieho. Ale ani další položky kolekce nejsou k zahození. Album, které si za své hlavní téma zvolilo vztah člověka a přírody, možná delší dobu odhaluje své přednosti, kdo se ale nedá odlákat delší předehrou a umožní Lüüp přistoupit k posluchači opakovaně, ten bude po zásluze emocionálně obtěžkán.
V polovině minulé dekády se tisíce kilometrů od sebe zrodily dvě muzikantské osobnosti, které hudbu od začátku cítily velmi podobně. Švéd Dag Rosenqvist, stejně jako Američan Aaron Martin se od začátku svého veřejného působení snaží tvořit komorní hudbu postavenou na delikátní kombinaci akustických a syntetických elementů, často následně hrubě opracovaných všemožnými produkčními technikami. Oba v minulosti spolupracovali s workoholikem Rutgerem Zuyderveltem alias Machinefabriek, své sólové nebo kooperující nahrávky vydali na spřátelených labelech Type, Miasmah, Fang Bomb, Aaron se na Experimedia blýsknul už před dvěma roky sólovou nahrávkou Worried About The Fire. Jejich společné snažení pod hlavičkou projektu From The Mouth Of The Sun se nese v předvídatelném dialogu elektroniky a Aaronova cella. Jenže ruku na srdce, vy byste se této možnosti vědomě vzdali? Já tedy ne. A Dag s Aaronem jsou podobného názoru. Navíc se každou kompozici snaží postavit na jiných základech. Jednou na klavírním ornamentu, podruhé na samplech zvonkohry a bezeslovných mužských vokálech, potřetí na decentním vydrnkávání kytary a banja, počtvrté na symfonických manévrech s maximálně velebným vyzněním. Pokaždé ale k výslednému efektu přidávají elektroniku a smyslné tahy cella. Hypnotický efekt většiny položek je násoben nenápadným vystavěním nastřádané atmosféry, na několika místech dosahující až katarzně monumentálních výšin. Ano, oba pánové mocně drnkají na emocionální strunky, přesto naší pozornosti nepodlézají lacinými efekty. Suma sumárum, Experimedia jako vydavatelství se zřejmě vyplatí pozorně sledovat!
Experimedia, 2011, 53:31;
Experimedia, 2012, 43:59