Machinefabrik a Stephen Vitelli: Box Music; Machinefabrik: Dauw

9_vitielliHolanďan Rudger Zuydervelt vpadl před čtyřmi roky do hudební branže jako tsunami. Pod pseudonymem Machinefabriek zaplavil nezávislou scénu svými samopalovými třípalcovými EPčky s ostrou kadencí jedné až dvou novinek měsíčně. Zarputilost a vytrvalost v nastoupené cestě začala poslední dobou nést ovoce v podobě zájmu renomovaných nezávislých vydavatelství o jeho čerstvou tvorbu. Z letošní desítky(!) doposud vydaných novinek vybírám na ukázku dvě nejčerstvější. Spolupráce s vyhledávaným experimentátorem Stephenem Vitiellim byla načata nejdříve korespondenční emailovou sprškou, která vyústila v rychlou a nezvyklou hudební americko-nizozemskou kooperaci. Oba pánové nechtěli napodobovat dnešní běžný scénář výměny zvukových polotovarů po internetu a vymysleli si originálnější, i když trochu staromódní zadání. Oba doma vybrali sadu nehudebních (balíček rýže, kniha, tenký alobal, knoflíky, čokoládová rýže, kráječ vajec,…) i hudebně už nefunkčních objektů (zlomená deska, kazety, zvoneček,…) a poslali je balíkem kolegovi jako výchozí materiál pro zvuková dolování. Výsledkem je deska BOX MUSIC (12k, 2008, 50:55) s dvojicí sólových kompozic od obou zúčastněných a závěrečného společného tracku. Oba umělci výchozí ingredience využili vcelku očekávaným směrem. Oba totiž experimentovali ve spíše tichém spektru elektroakustického hledačství. Rudger se popasoval s balíkem předmětů spíše atmosférickým a v rámci žánru ,melodičtějším‘ způsobem, zatímco Stephen se pustil do odvážnějších zvukových výletů. Oba ovšem neopouštějí ambientní feeling field recordings plný manipulací s poslanými dárečky a následnými manipulacemi spíše digitálního způsobu.
9_dauwZatímco Box Music ukázal hudbu Machinefabriek v konfrontačním duchu limitovaném navíc exkluzivním výběrem ,nástrojů‘, sólové album DAUW (Dekoder, 2008, 47:06) představuje tohoto Holanďana obklopeného spíše tradičnějšími instrumenty. Akustickou a elektrickou kytaru, gramofony, piano, sampler, tónový generátor a laptop použil Maschinefabriek k výrobě desky, která má sice podobně komorní atmosféru, namísto manipulovaných zvukových ukázek netradičních objektů tu však máme v pěti nahrávkách velkou porci niterného melodického muzikantství (doplněném pouze o skromnou výpomoc bubeníka Rob van den Nieuwenhuizena). Ticho je narušováno tichým vybrnkáváním à la Christian Fennesz, v pozadí šumí vinylové praskání jak od Philipa Jecka a nad tím vším se tu a tam vznese vysamplovaný pěvecký chór, až má člověk neodbytnou potřebu podívat se na oblohu nad sebou, kde že je ten sbor cherubínů ukrytý. Čtveřice kratších kompozic je doplněna o pětadvacetiminutovou kompozici Singel, jejíž základ vzešel z živé improvizace v klubu DeSingel v dubnu tohoto roku. I když i v letošním roce udržuje Rudger Zuydervelt své vydavatelské tempo ve vražedné kadenci, stále se dá i po poslechu posledních dvou alb s klidem prohlásit, že kvalitativní laťka zůstává překvapivě vysoko posazena. Jak dlouho se to dá zvládat?

Přidat komentář