Majerovy brzdové tabulky se svými hlubokými písněmi plnými náznaků a ozvěn tradice, ať už lidové nebo křesťanské, patřily k nejzajímavějším kapelám posledních patnácti let. Jejich alba vysoko vyčnívala nad běžný průměr, a také koncerty nabízely silný zážitek. Není tedy divu, že se skupina rozhodla vydat živou desku. NOC OZVĚN (Indies MG, 2008, 68:07) však zůstává ve stínu řadových desek. Hlavním důvodem jsou změny po odchodu zpěvačky Andrey Landovské, jejíž alt zdůrazňoval introvertní zaměření kapely. Její nástupkyně Alice Holubová (jinak členka Hradišťanu) sice má také podmanivé hloubky, ale ve výškách je moc pronikavá a školené vibrato nezapadá do pletiva doprovodu.
Výraznější prostor u mikrofonu také dostali mužští členové. Na ráčkování Petra Linharta si je obtížné zvyknout, pokud to vůbec jde. Zejména v Pálavě působí rušivě, velmi vadí i v Princezně. Jeho hlas se hodí jen do Přízraku z Londonderry, což ovšem není právě typická píseň z repertoáru MBT. Ale zpěv Víta Kahleho v Mlžné vzdaluje Majerovky křehkosti, jakou oplýval Babí Jan, a posouvají ho někam k syrovosti hraní u táboráku nebo k bigbítu, k němuž skupinu přibližuje výraznější role bicích s basou.
Majerovky za léta existence sice prošly celou řadou proměn od zasněnosti Gabréty a hravosti Babího Janu až k sofistikovanému elektrickému folku Pálavy, nikdy ale nesklouzly k syrové přímočarosti jako v Nejdku nebo v Londonderry či v Mlžné.
Proplétající se linky strun trochu zastiňuje rytmika a riffy saxofonu. Náhle vytrysknuvší energie je až příliš, takže vytlačuje křehčí a osobitější polohu, jakou nabízí Srpeček. V dosud velmi vyváženém amalgámu jin a jang začíná převažovat mužský princip, introvertní do sebe zahloubání vystřídala přímočará extrovertnost a Majerovky v Noci ozvěn scházejí ze své cesty, mnohdy sice velmi klikaté a proměnlivé, ale přes všechny proměny dosud velmi konzistentní.
