Manželé: Napodzim

10_napodzimLesík Hajdovský patří k jedněm z nejméně doceněných tvůrců, význam Jižáku pro tuzemskou rapovou scénu je sice obecně uznávaný, ale o ostatních deskách Manželů se už moc nemluví, natož o Švehlíku a Marno Union, přitom to byla jedna z odpovědí na King Crimson.
Manželé, kteří v poslední době celkem pravidelně koncertují a na desce NAPODZIM (Next Era, 2010, 59:03) se pokusili přiblížit v aktuálních aranžmá materiál z alb Namaž mi Miruš a Na dně. Ale vrátili se i do dob Marno Union, když nahrál na desku píseň Honza šel do světa s typickým crimsonovským úvodem a mezihrou marimby. Minulost připomíná i Parno, jedna z vůbec nejpřesvědčivějších skladeb na desce, která neztratila drive a sevřenost. Důraznější skladby jako Koleda, kde je opět slyšet frippovská kytara, vůbec působí lépe, což je i případ Neměj na mě řeči, i když sólo by mohlo být o něco kratší stejně jako sólo ve skladbě Za pochodu, kde by sneslo sestříhat i úvodní zvukové kouzlení. Manželé, kteří oplývají instrumentálními schopnostmi, někdy skladby až zbytečně moc rozvíjejí, jak to činili Grateful Dead. Zejména folkověji laděné písně působí trochu rozvlekle. Citelné je to u Normálně, kde je gradace tak dlouhá, že skladba vyznívá do ztracena.
Napodzim
je z novějších nahrávek Manželů nejpřesvědčivější. Nepůsobí jako posbírané nebo narychlo slepené. Jen škoda, že si Manželé více nepohráli s úpravami písní a více je neozvláštnili trubkou, jaká se objevila v Blátobance a v Parnu nebo v Mlsné. Na desce je zřetelně patrné, že jí chyběl externí producent, který by tohle ohlídal a hlavně pomohl se zpěvem, který působí trochu archaicky a neuměle. Manželé by si to zasloužili, zvlášť v tak dobrém obsazení, v jakém natočili desku, tedy s Mirkem Gärtnerem u basy, Ivanem Pavlů za bicími a kytaristou Jirkou Hradcem..

Přidat komentář