Marius Neset & Trondheim Jazz Orchestra: Lion

mariusJednou z nahrávek vydavatelství ACT vybraných pro sérii vinylových LP a v katalogu uváděných krédem Black Sounds Beautiful, se stal oprávněně právě tento Nesetův opus. Třicátník Marius Neset získal titul norského talentu v roce 2004, čtyři roky poté nahrál první autorské album Suite for the Seven Mountains pro saxofon, jazzovou rytmiku a smyčcové kvarteto. Trondheimje univerzitní a jazzové norské město a jeho orchestr zde působí od roku 1999. Od roku 2004 se řetězí jeho bohatá diskografie, v níž najdeme i nahrávky s Chickem Coreou, Joshuou Redmanem nebo Christianem Wallumrødem. Neset, zde výhradní autor, aranžér a sólista na tenorový a sopránový saxofon, s kapelou spolupracuje už od roku 2011. Orchestr je dvanáctičlenný, tvoří jej čtyři saxofony, dvě trubky, trombon, tuba, akordeon, klavír, basa a bicí. Bubeník Gard Nilssen hraje ještě na perkuse, vibrafon a marimbu, ve dvou skladbách hostuje s flétnami Ingrid Nesetová, mladší sestra Mariuse.
marius2Atmosféru hudby navodí zkraje desetiminutový Lion, pomalá skladba s témbrovým úvodem, s trubkou přivádějící bez rytmiky táhlé tóny dechových nástrojů, parafráze rytmu reggae pak nastartuje výbušnou hru bicích Garda Nilssena, nad níž se proplétají hlasy sólistů; dočkáme se i kratší free kreace s vůdčím hlasem trubky. Následující Golden Xplosion je rytmickými orgiemi pro saxofony, závěr patří „ztrácení se“ v tichu. In The Ring dosvědčí Nesetovu skladatelskou a aranžérskou zálibu v opakovaných rytmických formulích pro dechy, jimiž připraví náladu pro hlavního aktéra skladby (informace neprozrazují jména sólistů, zde tedy buď trumpetisty Eivinda Lønninga anebo Erika Eilertsena). Ve skladbě dojde i na „funebrální“ vsuvku uvádějící další skvělé, tentokrát baladické, sólo tenorsaxofonu. Neset se dopustí rovněž minutového sóla přirozeně pojmenovaného Interlude, na nějž naváže v úvodu spirituálně znějící Sacred Universe připravující náladu pro roztančenou část skladby s Nesetovým sopránsaxofonem. Tíži světa Weight Of The World v úvodu ilustruje barytonsaxofon Eirika Hegdala, tu pak vprostřed skladby vylehčí klasicizující sólo klavíristy Espena Berga, takže v závětu váhu zvuku barytonu nahradí ladění tenorové. Raining je baladická skladba pro romantický nápěv trubky a trombonu, který zvolna přejde do folklórně rozjuchané rytmické hry akordeonu Jovana Pavlovice ve skladbě Birds. Do toho vstupují v různých fázích ostatní nástroje, včetně flétny, a až orchestrální sound převálcuje akordeon a rytmické i melodické téma dále rozvíjí. Nebyl by to však aranžér Neset, kdyby v půli této jedenácti a půl minutové skladby hutnost zvuku neprosvětlil. Své obsažné, v závěru dost divoké sólo nechává doprovázet jen bicími a kontrabasem. Doslov Birds načatý duetem piccolo flétny s akordeonem je pak díky aerofonu nefalšovanou varhanní codou celé nahrávky. Aranžérsky promyšlené jazzové skladby se vyvíjejí už od dob Dukea Ellingtona a to, co je už léta ceněno na práci Marii Schneiderové, je už dobře slyšitelnou normou současným moderním big bandům.

ACT/2HP, 2014, 64:08

Přidat komentář