Jiný by ty baladické příběhy možná řval, brečel u nich, skřípal zuby, trhal emoce na cucky, až byste na něj přes slzy jako hrachy neviděli. Martin Simpson zpívá ztišeně, zahloubaně, dylanovsky líně a přestože s něčím takovým nepočítáte, i tak vás do nich vtáhne jako vodník do hlubiny. Bez debat jeden z nejvěhlasnějších akustických kytaristů současnosti, na anglické folkové scéně – Martin Carthy musí prominout – úplně ten nejlepší, ale spoustu lidí tentokrát hodně zaskočil. Zpíval vždycky, ale takhle… Ne, kdo ho sleduje, slyší, že srovnatelně nikdy předtím. Věčně pochybující, city šetřící chlap se na albu PRODIGAL SON (Topic Records, 2007, 56:14) navíc nečekaně otevřel ve dvou autorských skladbách, vrcholech alba. Nádherný duet s Kate Rusby Never Any Good dedikoval otci a v A Love Letters zpívá: „tohle je písnička mladýho kluka, vystrašenýho na sebe něco vyzradit“.
Simpson deset let doprovázel zpěvačku June Tabor, hrával s Martinem Carthym a kde jinde by byl doma než v Anglii, kdyby ho to netáhlo do Ameriky a za muzikanty naprosto odlišného ražení, jako například k čínské virtuózce na pipu Wu Man nebok Davidu Lindleymu. V jeho tvorbě se také zrcadlí celoživotní posedlost mississippským blues a americkými písničkáři, oslnivě zanášená do anglického folkaření. Lidovou baladu Duncan & Brady před ním proslavil Leadbelly, Good Morning Mr. Railroad Man si kdysi vybral Ry Coo der a s Jacksonem Brownem zpívané Louisiana 1927 je štiplavá vzpomínka Randy Newmana na hurikánem Katrina zničené a vládou napospas zanechané milované New Orleans.
Do hloubi apalačské hudby se Simpson vrátil skrze sbírku Johna Cohena, sběratele a člena New Lost City Ramblers: v Batchelors Hall ho podpoří hlas Kellie While a na Pretty Crowing Chicken si s banjem vystačí sám.
Na zbytku ho doprovází anglická extratřída: kontrabasista Danny Thompson, akordeonista Andy Cutting, Barry Philips s cellem a s malou concertinou Alistair Anderson. Ceny, které na tohle album čekají, asi jen tak nespočítáte.
