Je známo, že prehistorii jazzu ovlivnila dílčím způsobem také evropská tradice dechové hudby; stačí znát dodnes udržovanou tradici neworleanských dechovek, v nichž metastázovaly zárodky dixielandu. A také je zřejmé, že nástrojovým obsazením a barvou zvuku jsou dechovkou v rámci žánru jazzu svým způsobem i swingové orchestry. Středoevropskou dechovku porodily lidové soubory německorakouského prostoru, do něhož je historicky vklíněna i dechová hudba českomoravského území. Pro tyto regiony byl podstatný vývoj dechových hudeb na území dnešního Svobodného státu Bavorsko. A právě hudba jeho jižních území, které je podhůřím Alp, byla výchozí inspirací pro vznik zajímavé syntézy podalpské dechovky s orchestrálním bigbandovým jazzem Matthiase Schriefla. Jeho nové album je na dechovkovém teritoriu střední Evropy nebývalým a odvážným nápadem, neboť jeden z podstatných jevů jazzu, rytmus, se zcela odlišuje od poněkud jednotvárných rytmů středoevropských dechovek. Matthias Schriefl (1981) pochází ze švábského Kemptenu v 
Bavorsku, takže místní dechové hudbě, která ho k nahrávce inspirovala, se jeho sluch nemohl vyhnout. Jeho nástrojem se v pubertě stala trubka, takže už v patnácti letech hrával v bayernském Bundesjazzorchestra. O dva roky později nahrál svoje první CD. Během studií na mnichovské konzervatoři Richarda Strausse hrál v big bandu Rhythm Combination & Brass trombonisty Petera Herbolzheimera (1935–2010), který byl proslulý zvláště v sedmé dekádě a Schriefl se učil na jeho vysoko oceňovaném aranžování. Vedle toho Schriefl hrává s rozhlasovými WDR a NDR big bandy, ale také s tělesy klasické hudby. Zvukový základ jeho kapely tvoří sexteto dechových nástrojů, jehož členové ovládají každý celou jejich sadu: Schriefl sám hraje ještě na křídlovku, eufonium, suzafon, alphorn, občas také využije svůj hlas. Dalšími členy jsou Johannes Bär (tuba, alphorn, křídlovka, bas křídlovka), Peter Heidl (flétna, tenorsaxofon, pikola, klarinet), Florian Trübsbach (hoboj, altsaxofon), Heiko Bidmon (klarinety, flétny, saxofony) a Gregor Bürger (fagot, barytonsaxofon, klarinet). Tuto základní dechovku ještě podle potřeby doplňují v roli hostů další dechaři – Federico Aluffi (fagot, tenorsaxofon), Priska Schriefl (french horn, vokál), Jeffrey A. „Jam“ McGuire (lesní roh), Martin Seiler (flétna, schwegel, tenorsaxofon) a Niels Klein (klarinety, tenorsaxofon). Jediné nedechové nástroje přidají, opět jen jako hosté, bubeník Bodek Janke a kontrabasista Alexander Morsey. U nás jména neznámá, ale výčet arzenálu jejich dechovky je pro tušení jejich hudby z recenze důležitý. Například v S’Deandl vom Wintergrea se přesvědčíte, jak lze z typické „umcaca“ snadno transmutovat do bopového sóla altsaxofonu či trombónu a závěr dokonce může připomenout některé veselosti, které se děly v Solar Orkestra, když ještě jeho kapelník žil. Nebo taková píseň Am Schnackar Bichl pocházející přímo z Schrieflova rodiště, trochu funerálního vyznění, do něhož je vloženo nádherné cooljazzové flétnové sólo následované Schrieflovou trubkou v divoké verzi s bicími a později s přidanou tubou. Krátká Langenwanger – Reprise zase poskytne velký prostor tenorsaxofonu hostujícího Nielse Kleina. Poslední skladbou, o níž se zmíním, bude Der Vorariberger Problembär. Tentokrát je autorským opusem nápaditého Matthiase Schriefla, a zaslouží si označení podalpské reggae. Opravdu neobvyklé, skvělé a radostné album!
ACT Music/2HP, 2012, 60:10