Zpěvačka, skladatelka, choreografka, tvůrkyně nové opery, hudby pro dramatická díla a konceptuální instalace Meredith Monková stvořila hudební svět, v němž se setkávají účinky starobylé hudby s plody evropské moderny a vlivem minimalismu. K tomu jí slouží neuvěřitelné hlasové dispozice a obdivuhodná obrazotvornost, kterak své možnosti využít, jak nápady zinscenovat pomocí převážně ženských hlasů. Přestože podstata její hudby je vokální, pečlivé aranžování zvuků doplňujících nástrojů celkový dojem zesiluje – právě pro svou uměřenost. Proto také na novince IMPERMANENCE (ECM NEW SERIES/ 2HP, 2008, 66:16) vedle častějšího piana zazní housle Allison Sniffi nové, jedné z vokalistek, klarinety, sopránsaxofon, etnické flétny, okarína a další dřevěné dechové nástroje Bohdana Hilashe, či perkuse, marimba, vibrafon, basový buben a další rytmotvorné předměty Johna Hollenbecka. Pokud v kořenech jejího stylu, jak sama říká, je vyrovnávání se ruskožidovských rodičů s americkým prostředím, pochopíme, kde se berou temnější středověké podněty – a z druhé strany: nejodvážnější experimentální výlety světa umění včetně hudby se rodily v konzervativních, leč svobodomyslných (až za hranici evropského chápání) USA, včetně zde přítomného minimalismu. Nahrávka je hudební verzí inscenace spojené s tancem a videem, jak byla předvedena premiérově v únoru 2006 v San Francisku. V zárodku díla bylo její setkání s knihou The Force of Character: And the Lasting Life amerického filozofa a psychologa Jamese Hillmana. Do snové nálady alba se ponoříme hned úvodním Last Songem se ,satieovským‘ pianem a neuvěřitelně mladistvým sopránem Monkové; se slovem ,last‘ a jeho významem ve spojení se vším, co může v životě člověka potkat naposled, si pak pohrává též v hlubších hlasových polohách a s vlastním dechem, vše sólově. Skladba rovněž souvisí se smrtí jejího druha roku 2002, spoluaranžéra svých projektů, Mieke van Hoeka, s nímž žila dvaadvacet let. Silnější dávku minimalismu přijmeme v Liminal, nejdelší skladbě alba (10:56), v níž Sniffinová, Hollenbeck a Hilash vokály dokreslují zvuky jedenácti nástrojů v sólových miniaturách. Ve skladbě Disequilibrum si vokální sexteto pohraje se zvukomalebností slova ,wheel‘ za rytmické podpory úderů do točícího se bicyklového kola. Ve folklórně naladěné Particular Dance máte dojem hostování Ivy Bittové.
Nesmírnou písňovou křehkostí zní Between Song, kde triem hlasů a klavíru prosvítá zvuk čínské zvonkohry, vibrafonu a melancholických klarinetů. Jazzovou tanečností a výrazným rytmem naladí Skeleton Lines. Překvapí instrumentálky Totentanz, v nichž hlas hraje úlohu závěrečného partu, nebo krátká zvuková imprese Sweep. Návrat z poslechu Monkové hudby ke zvukové realitě dneška je vtažením do makabrálního reje.
