Metamorphosis: Luff

1_07_Metamorphosis

Mezinárodní skupina Metamorphosis za léta od svého vzniku urazila dlouhou cestu, své pojetí na ní sice nezměnila, ale propracovala a dala mu jasný tvar. Na poslední desce LUFF (Leo Records, 2006, 55:32) už nebloudí a nedostává se do slepých uliček jako na letitém debutu, kámen je opracovaný a fazety vybroušené. Každá z písní má jasně definovaný charakter, nesplývá s ostatními a přitom dokonale zapadá do výsledné mozaiky. Přes složitou stavbu skladby slynou ohromujícím tahem, což je o to úžasnější, že se skupina obešla bez rockové rytmiky, kvarteto si vystačilo s houslemi, cellem a dvěma kytarami, Alacamovou akustickou a Deutschovou elektrickou.
Všichni muzikanti plně využívají možností svých nástrojů a nebojí se čerpat inspiraci z různých zdrojů. V silové hře smyčců, jejichž dopady místy suplují buben, se třeba dá najít podobnost s Apocalyptikou. V úvodu gradujícího a dramatického Cinematiscs For Lun Atics se zase objevuje hra v extrémních polohách. V jemnějším zpívaném Pikniku vyvstávají na povrch ohlasy lidové hudby nebo minimalistické figury, i když ani jemu nechybí temná struna.
O ohromujícím záběru nejlépe vypovídá Zigzag, začínající jako lyrický minimalistický folk s folklórními názvuky, do něhož vnáší napětí chvění houslí. Při divokých gradacích se skladba mění před ušima a nakonec dostane vysloveně rockový ráz. Jak nabroušený dokáže kvartet být ukazuje další zpívaný kus, ukřičená Expedition s barokním začátkem, který ale záhy vygraduje s naléhavostí a expresivitou, již může většina rockových kapel jen závidět. Ještě se přitom stačí změnit v jakýsi zběsilý šraml, ukazující, že soubor nepostrádá ani smysl pro parodii.
Uměřenou vznosnost zase nabízí pomalejší uvolněné Fading s minimalistickými figurami i ohlasy barokní melodiky, nebo Balkon s táhlými tóny houslí a odlehčeným doprovodem kytary, který vygraduje mohutný příliv zkresleného zvuku zboosterované kytary, která jen potvrzuje, že žádná skladba na albu není jen jednorozměrná.
Metamorphosis ukazují, že alternativní hudba se nevyčerpala, stále nabízí bohatá východiska, jen to chce dát si práci s hledáním vlastního přístupu. V jejich tvorbě se dají najít styčné plochy s Tara Fuki i s Rale, což je dáno už tím, že se pohybují v podobném prostoru alternativní komorní hudby stojící především na akustických nástrojích. Metamorphosis však stojí nejen trošičku jinde, ale hlavně jsou o kus dál a dokáží se vyvarovat necitlivých kombinací, jakou byly například vyhrávky Binderovy kytary na poslední Václavkově desce.

Přidat komentář