Interpretace grafických partitur patří k vůbec nejnáročnějším, protože je potřeba se hluboce ponořit do autorova světa, porozumět jeho myšlení. Ukazuje to i nahrávka partitur Milana Adamčiaka, protože jeho partitury přepsalo do not sedm různých skladatelů. V každé transkripci je patrný jejich naturel a rukopis, i když základ tvoří Adamčiakova grafi cká partitura. Že se jeho pojetí nezpronevěřili, ukazuje bonus v podobě elektroakustické skladby Capriccio, kterou sám autor natočil v roce 1983 v bratislavském Experimentálním studiu Slovenského rozhlasu.
Nakolik se ale do Adamčiakových skladeb otiskly různé přístupy skladatelů přepisujících grafické partitury do not, je patrné ve zpracování partitury Albumblätter, které se chopili Petr Wajsar a Martin Burlas. Oba ji pojali minimalisticky, přesto každý úplně jinak. Martin Burlas ji zpracoval trochu v nymanovském duchu, s výraznými, i když ne břesknými dechy nad kolísající plochou smyčců. Wajsar v Minimini sice taky zvolil minimalistické fi gury, ale v mnohem vyšším tempu. Nástroje se prolínají a skladba nestojí na kontrastu dvou poloh, i když byla vypíchnuta prostá melodie. V některých momentech – například když zazní syntezátor – však chybí více uměřenosti a skladba působí jako parodie sebe sama. Značná část alba se nese v minimalistickém až ambientním duchu. Takové jsou i Machajdíkovy Imanentné čiary v tmavomodrej, kdy táhlé smyčce a dechy, k nimž se posléze přidá řídké piano, doplňuje hlas autora a občas je narušují nečekané vpády osamocených zvuků a ruchů odkazující ke Cageovi, jenž byl Adamčiakovým inspiračním zdrojem.
Podobný ráz má i Plačkovo Z Korešpondencie, kde je také hudba velmi uvolněná a táhlá, ovšem Adamčiakův hlas je umělý a cituje jen různá oslovení z dopisů. Jiruchovo Rondo (Kvartet pro Ľudovíta Fullu) se vymyká rytmičností, hravostí, jaká se objevuje už jen v Minimini, i relativně složitější skladbou. Hodně rytmická je i Kofroňova Transfi – gurace Manfréda pro dvě voči s řadou zkreslených zvuků a kovových perkusí, kdy nad hybným rytmem střemhlav sviští smyčce, než se k nim přidá tuba a nakonec piano. Skladba, která je jedním z vrcholů vynikajícího alba, má blízko k Adamčiakovu Capricciu. Album Typornamento je nejen vydařenou poctou významnému tvůrci, ale také jednou z nejlepších nahrávek soudobé hudby v poslední době.
Guerilla Records, 2013, 59:54