Milan Svoboda Quartet: Moment’s Notice

2_milan_svobodaDouble MS/Radioservis, 2010, 61:00
V září roku 1957 nahrál John Coltrane se svým kvintetem pro LP Blue Train vlastní skladbu Moment’s Notice. Ta se stala titulní a závěrečnou skladbou novinky kvarteta Milana Svobody, na níž jinak najdeme výhradně Svobodovy kompozice. Nahrávka je záznamem koncertu v Jazz Docku, který proběhl v červenci loňského roku, a je zřejmé, že atmosféra letního večera těsně nad vltavskou hladinou s kolem proplouvajícími parníky celou čtveřici dobře naladila. Hned úvodní skladba Příští den je zahrána ve strhujícím rytmu, jak kapelník nad klavírem, tak Milan Krajíc s tenorsaxofonem přesvědčují, že patří k absolutní špici českého jazzu. Historie Svobodova kvarteta je stejně bohatá jako historie Pražského Big Bandu. Obě formace – zpočátku především generační záležitost, se v průběhu tří dekád proměňovaly. Současná podoba kvarteta se udržuje už dlouhá léta, příležitostně bývá doplněna o zahraniční hostující muzikanty. Zásadní sólisty Milana Svobodu a Milana Krajíce doprovázejí ještě další výborní muzikanti, melodický basista Filip Spálený a v sólech jiskření přesně odměřující a swingující bubeník Ivan Audes. Milan Svoboda dnes nahrává jak s kvartetem, tak s různými big bandy převážně svoje skladby a má k tomu oprávnění. Umí napsat chytlavá témata, umí je zaranžovat a do širšího povědomí, do uší posluchačů, se mohou dostat jedině tak, že jsou předkládána v různých podobách. Svoboda si tak vytváří zásobu vlastních standardů a kdo vlastní vícero Svobodových alb (sólová, duo s Gerou, kvarteta, PBB, Kontraband) může sledovat, jak se vyvíjejí, jak je uchopují noví muzikanti ve Svobodových tělesech. Zde hraný Soumrak například hrálo už klasické obsazení kvarteta s Gerou, Charvátem a Helešicem (CD Dedication, P&J Music, 1990 ). Naopak Podzimní je na CD Znamení střelce (Lotos, 2005) už současného obsazení kvarteta s hostujícím cellistou Jiřím Bártou: zrovna na této skladbě je slyšitelný rozdíl, zvláště v tom, jak zní Svobodův klavír oproštěný od konfrontace s kultivovaným zvukem cella – projeví se to hned sólem v prologu. A odvázaný Bluf s kvartetem dokonce hrál hostující skvělý tenorsaxofonista Tony Lakatos (CD Milan Svoboda & Tony Lakatos, P&J Music, 1998 ). Ve hře Milana Svobody spíše než pozůstatky éry klasického jazzrocku, s nímž je svázán především staršími podobami PBB, slyším návaznost na předchozí působení v Jazztetu trombonisty Bohuslava Volfa: v něm se hardbopová orientace prolínala s nástupem jazzrockových prvků ještě v akustické podobě, lehce pepřená avantgardnějšími postupy. Nové album Svobodova kvarteta je zdařilé, srší bopovou živočišností, Milan Krajíc střídá tenor s altsaxofonem, baskytara s bicími podporují dynamiku sól obou Milanů. Hudba kvarteta připomíná, že radost z jazzového muzicírování je příčinou životaschopnosti žánru, když se periodicky jeho aktuální proudy příliš unaví fúzemi, mutacemi a experimenty, byť v rámci vývoje oprávněnými.

Přidat komentář