Už první díl The Bootleg Series – Live In Europe 1967 (2011) se záznamem koncertů tzv. „druhého velkého Milesova kvintetu“ naznačil, že probírání neoficiálních živých nahrávek Milese Davise a jejich zvuková restaurace slibuje velké zážitky. Druhé pokračování série snímků uloupených pirátům nebo, abychom byli přesnější, i nahrávek pořízených Milesovou vydavatelskou firmou Columbia, leč nevydaných nebo distribuovaných pouze sporadicky, je ještě zajímavější než Vol. 1. Už proto, že kvalitních živých desek druhého kvintetu máme k dispozici několik (Miles In Berlin, Live At The Plugged Nickel…), zatímco The Bootleg Series Vol. 2. pokrývá období dosud pramálo zmapované – byť se nabízí jistá spojnice třeba s Live At The Fillmore East, March 7, 1970 a část materiálu obsaženého na The Bootleg Series Vol. 2 vyšla na počátku 90. let v Japonsku pod názvem 1969 Miles – Festival de Juan-Les-Pins.
Čím je vydavatelský počin, zahrnující nahrávky z Antibes, Stockholmu a Berlína, unikátní? Na ploše tří audio CD a jednoho DVD nabízí pohled přímo na okamžiky přerodu. Sestava, která se mohla stát „třetím velkým kvintetem“, se částečně vrací do Milesovy post-bopové i modální minulosti (’Round Midnight, Milestones, No Blues či Footprints, podobné reminiscence už trumpetista později odmítal dělat) a zároveň už poukazuje na novou víru – fúzi. Nejen v podobě např. It’s About That Time z tehdy již vydané desky In a Silent Way (1969), ale hlavně ve fascinujících motivech a „vývojových stádiích“ skladeb Miles Runs The Voodoo Down, Sanctuary či Spanish Key, které měly vbrzku vyjít na milníku jménem Bitches Brew.
V sestavě, která bývá trefně nazývána Ztraceným kvintetem, z předchozí éry ještě setrvává Wayne Shorter a jeho přehazování strhujících sól s Milesem navazuje na mimosmyslové vnímání druhého kvintetu. Zásadní novum ovšem představují razantní, štiplavé i filigránské běhy elektrického piana, za které se usadil relativní „nováček“ Davisovy koncertní sestavy Chick Corea. Ale i tam, kde Corea volí ve starším Davisově repertoáru klavír (CD3, Paraphernalia, Nefertiti…), intuitivně chápe touhu kapelníka po novém druhu razance. Což pochopitelně platí také pro rytmiku. Ač s kontrabasem, dravě a (relativně) přímočaře hrající Dave Holland jasně směřuje k jazzrockovému étosu – stejně jako freneticky bubnující Jack DeJohnette.
Přestože géniova diskografie dávno narostla do stádia nepřebernosti, byla by chyba přehlédnout Live In Europe 1969: The Bootleg Series, Vol. 2 jen jako další výškrabek. Jde naopak o cenný „chybějící článek vývoje“, jehož restaurování a vystavení na odiv by mělo nadchnout nejen zasvěcené milesovské archeology, kteří si titul doslova vymodlili, ale díky muzikantské přesvědčivosti téměř každého Davisova ctitele. Včetně odpůrců pozdějších jazz-funk-rockových experimentů.
Masterworks / Sony Music Distribu-tion, 2013, 177:41