Minirecenze: DiN label – zásobitel komorní elektronikou

Když veterán anglické elektroniky Ian Boddy získal díky třinácti albům svého prvního labelu Something Else Records jistý kredit na elektronické scéně, založil nové vydavatelství na profesionálnější úrovni. Jednotný design všech vydaných CD a rozšířená sestava evropských prvotřídních elektroniků byly kroky, jež z vydavatelství DiN udělaly prestižní label na pomezí analogové a digitální elektroniky. Distribuci mu v Čechách jistí HORUS CyclicDaemon.

2_minirecenze1Prvním recenzovaným přírůstkem poslední doby je deska Američana Dea na De Benedictise, známějšího jako Surface 10. Ten přispěchal po dlouhých sedmi letech s novým albem SURFACE TENSIONS (DiN, 2006, 66:00) a znovu se prezentuje s netradiční směsicí analogového ambientu, rytmických click’n’-cut výstřelů, samplovacích abstrakcí a vznešeností IDM downtempa. Jedenáctka skladeb je souborem kompozic z let 1997 až 2006, barevnosti CD navíc nahrává pestrá směsice hostů – od zvukových experimentátorů (např. Doug Rimmerman), přes hráče na akustické nástroje (Laura Escude na housle) až k netradičním zpěvákům (Cathryn Deering). Surface 10 tedy nelze hodit do pytle ani s neustále vzpomínajícími revivalisty, ale ani k trendovým modernistům. Dean visí někde v meziprostoru, a tak není divu, že skončil právě na DiN labelu, který má právě pro tuto ,mezioborovou‘ hudbu velkou slabost.

2_minirecenze3Pokračujeme samotným principálem Ianem Boddym, jenž přišel na svém novém vydavatelství už se svojí čtvrtou sólovou deskou. Vedle toho má na svědomí řadu kolaborací s umělci jako Robert Rich, člen 2_minirecenze2Throbbing Gristle Chris Carter nebo Mark Shreeve. Novinka ELEMENTAL (DiN, 2006, 52:13) spíše než z těchto spoluprací čerpá inspiraci z práce pro zvukové banky, jež jsou Ianovou doménou posledních deseti let. Méně technologie, více melodií a přírodních samplů, tak by se dala charakterizovat deska pana Boddyho, který zde (jako na všech předchozích počinech) kombinuje svou lásku k muzejním modulárním systémům 70. let s nejnovějšími softwarovými výkřiky současnosti. Silné melodie tak po dlouhé době vracejí autora do první dekády jeho veřejného muzicírování. Ne neúspěšně.

2_minirecenze4Za další novinkou se přemístíme do Athén, kde žije a tvoří Bakis Sirros, který příští rok oslaví deset let na hudební scéně. Jako Parallel Worlds vydal v loňském roce svou čtvrtou dlouhohrající desku OBSESSIVE SURREALISM (DiN, 2007, 63:29) a na rozdíl od předchozích pánů, si bohatě vystačil s analogovou modulární sestavou. Aby taky ne, vždyť je moderátorem diskusního internetového kruhu zasvěceného systému The Doepfer A100 a rozsáhle spolupracuje i s anglickou firmou vyrábějící modulární systémy Analogue Systems. Svou desku usadil do uklidňujících středních otáček a poměrně úspěšně se vyhýbá bublajícím sekvencerovým vzpomínkám, na dávné hrdiny Tangerine Dream nebo Klaus Schulze. Hudba nové desky je elegantním spojením starých berlínských odkazů s inspiracemi u alternativců typu Pete Namlook, Autechre, Seefeel nebo Biosphere.

2_minirecenze6Asi nejvíce retro deskou poslední doby je album dvojice Klaus Hoffmann-HoockBernhard Wöstheinrich pojmenovaná CONUNDRUM (DiN, 2007, 56:45). Klasické spojení analogové elektroniky s artrockově sólující kytarou Klause (jinak ústřední postavy projektů Mind Over Matter a Cosmic Hoffmann) je ozvláštňováno větším než malým vkladem asijských ingrediencí. Je to už téměř třicet let, co se kytarista různých psychedelických part zhlédnul v Indii a pojal ji myšlenkově za svůj druhý domov. Dnes krom kytary trápí v dlouhých kompozicích i elektrifikovaný sitár, zatímco mu záda kryje Bernhard, jehož retro podklady bych podle předchozí práce na projektech Centrozoon nebo Subsonic Experience nečekal. Neříkám, že Wöstheinrich nemá slabost pro rozsáhlejší hudební celky, přesto se v jeho hudbě vždy sešly jak prvky nové, tak i staré, osvědčené. Tentokrát se jede v tradiční linii, s odbočkami na Blízký i vzdálenější východ.

2_minirecenze7Zatím nejnovějším příspěvkem do DiN stáje je již pátá deska dvojice ARC s názvem FRACTURE (DiN, 2007, 53:33). Dvojice veteránů Ian Boddy a Mark Shreeve (znáte z domovské formace Redshift) střídá studiové nahrávky s živými záznamy, takže tentokrát vyšla řada na příspěvky ze studiových dílen těchto Angličanů. Instrumentálky v sobě pojí analogové soustavy obou protagonistů, kdy prim hraje rozsáhlý Markův modulární systém firmy Moog. CD bychom mohli rozdělit na dvě poloviny. První obsahuje čtveřici melodičtějších a svižnějších kousků v retro stylu využívající sice všechny fígle předků, ale zasazující je do jiných, mírně modifikovaných vzorců. Druhá polovina obsahuje téměř třiadvacetiminutový epos Rapture, jenž hraje jak na zasněnou ambientní notečku, tak na rozjetě rytmickou jízdu s vesmírnými sekvencerovými hady.

Přidat komentář