Americký label ESP Disk sehrál významnou roli na konci šedesátých let minulého století, kdy vydal několik titulů avantgardního jazzu i různých dalších celkem obskurních záležitostí, které by tehdy možná jiného vydavatele nenašly. Pak se po něm na nějakou dobu slehla zem, aby se nedávno vrátil s reedicemi na kompaktních discích, ale také se žhavými novinkami, z nichž některé vyšly na pobočce Engine.
Sun Ra je bezesporu bezvěký a totálně nadčasový umělec, který přes svůj odchod na rodný Saturn v roce 1993 stále patří mezi umělce, jejichž tvorba zasáhla několik generací a bude je inspirovat i nadále. Když se k němu a jeho Arkestra ještě přidal saxofonista Pharoah Sanders a fl étnista Black Harold aka Harold Murray, tak to mělo dvojnásobné grády. Jejich společná nahrávka z roku 1964 (ESP 4054) zachycuje i některé dosud nevydané záznamy z vystoupení v New Yorku a přináší skutečně transcendentální všehomírnou hudbu, která sice vyžaduje velmi soustředěný poslech, ale katarzní účinek je vskutku jedinečný.
V téže době hrál v Arkestra také kontrabasista Ronnie Boykins, který tehdy od ESP dostal nabídku natočit sólové album. Souhlasil, ale příprava mu trvala celých jedenáct let. Opus dostal název THE WILL COME, IS NOW (ESP 3026) a je pochopitelně konvenčnější než tvorba jeho leadera, ale určitý esprit ,rodného‘ Arkestra je tu cítit. Podílí se na něm bohatá saxofonová sekce i dva perkusisté. V tehdejší době jistě inovativní dílo, z dnešního pohledu však spíš jenom výlet do historie moderního jazzu.
Další ,vykopávkou‘ je IN SEARCH OF MYSTERY (ESP 1049) z roku 1967 a pod kuratelou saxofonisty Gata Barbieriho, které ovšem zní neuvěřitelně svěže a zároveň vlastně jednoznačně evokuje ducha tehdejší doby. Navíc tento kvartet nesmírně obohacuje zvuk violoncella v podání Cala Scotta. Svým způsobem pátrání po ambientním zvuku, vedené ovšem v tehdejších dimenzích. To hledání neznámého mystéria probouzí v posluchači opravdu magický účinek a opět navozuje pocit, že tohle byla doba hudbě zaslíbená. A navrch vše běží napříč časem, odkazuje na minulost i předvídá věci budoucí.
Newyorské trio Cromagnon, jež tvořili psychedelici Austin Grasmere, Brian Elliot a záhadná postava The Connection Tribe, natočilo v roce 1969 tehdy pravděpodobně velmi progresivní až kontroverzní album zvukových koláží pod názvem CAVE ROCK (ESP 2001). Z dnešního hlediska zní tento pararockový kaleidoskop velice naivisticky a může být pravděpodobně zajímavý především pro ty, kdož se zajímají o počátky podobných pokusů. Nicméně první skladba Caledonia má docela říz. A zbytek je určitou kakofonií, která nás jenom přenáší o čtyřicet let zpátky, a to může mít taky své kouzlo.
Mezi novinkami jednoznačně ční kvartet The Naked Future, který tvoří basklarinetista a kontraaltklarinetista Arrington de Dionyso, pianista Thollem McDonas, bubeník John Niekrasz a hráč na amplifi kovaný kontrabas Gregg Skloff. Tady máme poctu se dostat do hudebních koláží bez přidání zvukových smyček v té nejlepší postpostmoderní situaci. Jejich fenomenální album GIGANTOMACHIA (ESP 4053) přináší hudební smršť i vyklidněná místa v kongeniálním souznění výbojů improvizačního rituálu. Zvlášť úvodní skladba We Binge On A Bloodthirsty God je úžasným příkladem, jak může současná improkompozice vypadat.
Další zajímavůstkou je jistě duo Talibam!, které tvoří multiinstumentalisté Matthew Mottel a Kevin Shea, kteří si na své album BOOGIE IN THE BREEZE BLOCKS (ESP 4055) přizvali celou řadu hostů. Tohle je zvuková muchláž pro nové tisíciletí a je to docela zajímavá legrace. Žádné hudební veledílo, ale opravdu dost podařená taškařice se spoustou drobných muzikantských fi nesů a postmoderních špílců. Jednoznačně preferuji skladbu Schoroeder Meets Jagger. Jistě je tam celá řada jinotajů, ale nemusíte znát všechny konotace, a stejně to šlape.
Bez zajímavosti jistě není ani album basisty, violoncellisty, tubisty a skladatele Toma Abbse a jeho skvadry Frequency Response, které představuje osmnáct fi ligránských etud pod názvem LOST + FOUND (Engine 31). Má lehce dadaistický nádech setkání nesourodých komponentů, ale sekundární housle, saxofony, fl étna a bicí tu mají svůj řád i patřičný nesoulad. Zkrátka vynikající muzikanti, kteří mohou hrát cokoliv a má to vždycky šmrnc. Abbs má jednoznačně smysl pro tyto drobné vychytávky a dokáže je pro své spoluhráče skvěle zaranžovat. Prostě setkání deštníku, odložených cédéček v papírovém koši a plastikového demižonu od vypitého vína.
Trochu nenápadné a de facto nenápadité je album Freda Andersona STAYING IN THE GAME (Engine 29), které bylo sice nahráno na sklonku roku 2008, ale klidně by se mohlo zařadit mezi archivy z let šedesátých či sedmdesátých. Ale bez espritu oněch let. Anderson, jinak bezesporu skvělý saxofonista, se tu snaží vzývat Boha, ale toto volání vyznívá poněkud naprázdno. Harmonicky to funguje, ale skutečný náboj tomu chybí. Možná je Andersonova pokora až přílišná a něco drobného rouhačství by tomu mohlo dát něco víc. Ale zase rouhání není rozhodně jistota něčeho skvostného. A na závěr ještě dva bonusy z roku 2008.
Japonský všeumělec, který si říká Yximaloo, rozhodně netrpí nadprodukcí, tudíž své druhé album UNPOP (ESP 4047) vydal až šestadvacet let od debutu Kitsch Shaman. Ve čtyřiadvaceti hříčkách tu skutečně destruuje populární hudbu a částečně upomíná na tvorbu The Residents. Nechybí tu ovšem i nejrůznější etnické vlivy. Není asi náhodou, že jeho věrným souputníkem je Jad Fair ze skupiny Half Japanese, který svá sólová alba vytváří podobným způsobem a tady se postaral o veselé obrázky na obalu. Je to nervní i uklidňující zároveň a každá skladbička má svůj specifi cký feeling, kde nechybí noise ani jakoby přihlouplé popěvky.
Sedmičlenná kapela Barnacled si vybrala jako protagonistu svého debutu kozla jménem CHARLES, který dal albu také název (ESP 4049). Velmi rozverné skladby s bohatým nástrojovým obsazením, kde jednoznačně dominuje akordeonista Alec K. Redfearn, jehož můžete znát z jeho domovské kapely The Eyesores, která vydává u Cuneiform Records. Velmi příjemná záležitost, u které se můžete nezávazně bavit, ale i bedlivě sledovat jemné předivo každé kompozice. Nechybí v nich ani velejemný fagot či zcizující prvek krátkovlnného rádia.