Album Miroslav Vitous Group w/Michel Portal: REMEMBERING WEATHER REPORT (ECM/2HP, 2009, 48:04) patří určitě k nejpodnětnějším jazzovým nahrávkám roku 2009. Rozvzpomínání kontrabasisty Miroslava Vitouše na prolog jedné ze zásadních kapel jazzrockové syntézy Weather Report, na němž se s Joem Zawinulem a Waynem Shorterem v roce 1970 podílel, totiž není nostalgickým návratem k repertoáru tehdejšího bouřlivého varu na soutoku jazzu, rockové avantgardy a soudobé hudby obecně, ale zdařilým přenosem tehdejší energie hudby k dnešnímu posluchači.
Vitouš napsal pro své kvarteto rozšířené o klarinetistu Michela Portala pět nových skladeb, v šesté si volně hraje se standardem Lonely Woman Ornettea Colemana. V novém kvartetu s ním hrají na trubku Švýcar Franco Ambrosetti a dva Američané – tenorsaxofonista Gary Cambell a bubeník Gerald Cleaver, neboli parta opravdu ,dospělých‘ a osvědčených muzikantů, pro něž už je jazz životní zkušeností a trvalou srdeční záležitostí, v mládí zažili dobrodružné vývojové posuny šedesátých let.
Nahrávku zahajuje dramatické dueto Vitouše s Cleaverovými bicími, Vitouš hravě střídá pasáže pizzicato a legato, to vše zhutní tenorsaxofon s trubkou. Skladba se jmenuje Variations On W. Shorter s narážkami na Shorterův motiv Nefertiti a posluchač si může udělat obrázek hudby, jež ho čeká, která ho udrží v napjaté pozornosti. V melodických Variations On Lonely Woman Ornettea Colemana se přihlásí o slovo Gaskoněc Michel Portal, avantgardista a přední evropský freejazzový klarinetista. Semina zdůrazní volnost Vitoušových improvizací, virtuozitu rychlých pasáží, při nichž si užije především smyčec. Zlom v půli této třináctiminutové skladby přinesou až melancholické pasáže se sólujícím Ambrosettim, odněkud z hlubin komentovaným Cambellovým tenorsaxofonem. S jeho nástupem se hudba skladby opět stává výbušnější – Cleaver za bicími je jak třaskavina ve vhodném prostředí, které zde tvoří hra Vitouše a ostatních spoluhráčů. Surfi ng With Michel je nádherný melodický rozhovor klarinetu se strunami kontrabasu, ryzí dueto. Téma je přitom jednoduché a rychle zapamatovatelné, což samo o sobě je vzácné. Dnešní svět jazzu je plný opravdu virtuózních kontrabasistů, Vitouš však patří k hrstce těch opravdu osobitých, zde to potvrzuje v celém rozsahu své hudby. Lehce dadaisticky zní název skladby When Dvořák Meets Miles: je to především pocta nejvýznamnějšímu období Milese Davise mezi Kind of Blue a érou elektrickou, barvě hudby k tomu přispívá i sordinovaná trubka Ambrosettiho. Závěrečné takty jsou až pateticky symfonické a je podivuhodné, že vzešly z tak komorního nástrojového obsazení. Album uzavírá Blues Report, blues ,davisovsky‘ nedisciplinované, ostatně Milesovo So What se ve free pasážích nejednou zaleskne jako zlaté vejce jazzových témat. Portal zde odkazuje ke svému pojetí intuitivní improvizace, které prosazoval i v soudobé artifi ciální hudbě.
Všechny skladby mají velmi bohatý, až různorodý obsah. V hudbě slyšíme přirozené sepjetí free jazzu s až rockovou rytmickou výbušností, což je vlastně pro etnicky středoafrickou podstatu jazzové hudby přirozené. Vitoušova hudební vize napovídá, proč se jeho intelektuální improvizační myšlení muselo rozejít s narůstající převahou syntetických zvukových instalací Zawinula po třetím albu Weather Report – na čtvrtém Mysterious Traveller (1974) si už zahraje Vitouš jen jednou a jeho úlohu přejímá baskytarista Alphonso Johnson. Ač se Zawinulem Vitouš na elektrickou basu občas také hrál, ve své kariéře dává jednoznačně přednost kontrabasu, a svou hrou, technikou, uměním témbru a virtuozitou osvědčuje tento nástroj jako hlavního a nejvšestrannějšího strůjce basového základu hudby.