Styl mezinárodní skupiny Monno, která v současnosti sídlí v Berlíně, by se dal asi nejlépe označit jako Zornův freejazzcoreový Painkiller zkřížený s noisovými Whitehouse nebo Wolf Eyes, kteří jamují s japonskými punkcoreovými Melt Banana. Druhé album tohoto kvartetu s příznačným názvem ERROR (Conspiracy Records, 2006, 37:36) tvoří živé i studiové nahrávky, které se nesou ve velice hektickém proudu důmyslné zvukové agrese.
Skupina hraje v poměrně netradičním složení – kromě velice rychlé a úderné rytmiky (masivní zvuk bicích Marca Fantiniho doplňuje hutná, často efekty zkreslovaná baskytara Dereka Shirleyho) je zde nejdůležitější tenorsaxofon Antoine Chessexe, jehož zvuk je ale jen ztěží poznatelný: je prohnán různými kytarovými efekty tak, že připomíná spíše kytaru, naboostrovanou až na samou mez snesitelnosti. Zvuk těchto tří nástrojů, který už je sám o sobě dost brutální, je ještě modulován laptopem Gillese Aubryho, vytvářejícím občasné vstupy elektronických šelestů a především masivní hlukové stěny. Ty se podílí na vzniku výrazné noisové kulisy, posílené častým využitím zpětné vazby.
I když by se mohlo zdát, že se lze v této hlukové skrumáži ztratit, není tomu tak: písně mají jasnou a pevně danou strukturu, basová linka vytváří zřetelný rámec všech skladeb a občas se objeví i nosný melodický motiv. Error je sonickou smrští, která dokazuje možnosti invenčního a ,jiného‘ přístupu i v oblasti takto radikální hudby.