Anglické vydavatelství Cold Spring nezapomíná na kořeny ambientně-industriální scény a postfolku, a pravidelným vydáváním starých klasik zaplňuje posluchačům jedno bílé místo za druhým. Vedle toho se pochopitelně věnuje i současným koním. Ruská scéna je i přes velké vnitřní pnutí tak trochu neznámým územím, ze kterého tu a tam vyplouvají nečekané klenoty. Tak třeba jednočlenný projekt Necropolis ze sibiřského Irkutsku. Jeho debutová deska NECROSPHERE (Cold Spring, 2006, 43:22) vyšla sice již v roce 2003 jako CD-R na malém labelu Zhelezobeton v nákladu 85 kusů, ale pro širší fanouškovskou základnu ho objevil až Cold Spring na své rozšířené reedici. Představte si přicházející zimu v sibiřské tajze, zamrzající bažiny řídkých pralesů, plující ledové krusty na veletoku Angara a opuštěné polorozpadlé sovětské továrny s propadlými dřevěnými stropy. Zvolna se rozplývající temná deka vás začne pomalu mlhavě halit a pouze tu a tam ji rozptýlí pohled na nezdolnou a nepokořenou divokou krásu matky přírody. Asociace díky dvěma dlouhým instrumentálkám přicházejí rychle a samy. Na elektronickém základu postavené monolity (29 a 14 minut) střídají lezavěji hlukovější momenty s konejšivěji melodickými pasážemi. Bylo by snadné na tomto místě napsat něco o příbuznosti s legendou temného ambientu Brianem Lustmordem, zádumčivou skandinávskou scénou okolo Cold Meat Industry, ale plně by to nevystihlo jedinečnost celého alba. Rusko za Uralem má totiž svůj specifický esprit a pohnutou atmosféru, jež z nahrávky bezděčně prosakuje. Radím sluchátka na uši a jako vhodnou četbu vzpomínky československých legionářů z 1. světové války.
Ani s druhým albem se moc nezahřejeme. Skot Kevin Doherty se skrze zvukové hledání dostal až na opuštěnou polární základnu na Antarktidě. Jako Sleep Research Facility se nejdříve zahříval prací na předchozím albu Dead Weather Machine, kde pracoval se zvuky žhavého vzduchu místních kamen. Na svém třetím dlouhohrajícím albu DEEP FRIEZE (Cold Spring, 2007, 58:29) obrací svůj mikrofon ke dveřím a věnuje se zvukům mrznoucího prostředí. Ne nadarmo se říká o velké zimě, že mrzne, až praští. Kevin nám to dokazuje v jemnějším ,biosphéreském‘ podání na hodinovém materiálu, který přináší podobně konejšivý výsledek jako Necropolis, ale na rozdíl od zabláceného a vzpomínkami zatíženého Rusa se zde srazíme s všeobjímající ambientní bílou samotou. V reálném životě nebezpečné prostředí je na desce přetaveno do uhrančivé pětice desetiminutových tracků, ke kterým doporučuji finskou vodku a nohy blízko u ústředního topení.
