Jak popsat Push The Sky Away ve zkratce? Jeden návrat, jedna zahojená ztráta a řáděním s hudebním gangem Grinderman vysoptěný Nick Cave, který se znovu převtělil do role depresivního baladiéra. Že půjde o záležitost posluchačsky intimní naznačuje už obal, zachycující krom Cavea i jeho ženu Susie Bick.
O zmíněný návrat se postaral skladatel a multiinstrumentalista Barry Adamson (Magazine, Visage, autor soundtracků pro Olivera Stonea či Davida Lynche), který doprovázel Nicka Cavea od dob The Birthday Party a odešel po albu Your Funeral… My Trial (1986). Ne, že by se stihl pod desku podepsat výrazně, hraje basu ve dvou písních a zpívá sbory, ale jeho přítomnost leccos naznačuje. Právě skladby, na kterých se výrazněji podílí, ať již záměrně lehce monotónní deklamace Finishing Jubilee Street či do zvukových hladin zkapalněná melancholie titulní skladby (ovšem i lament Water’s Edge, kde Adamson absentuje), působí jako navázání na některé „klidnější“ momenty The Bad Seeds osmdesátých let.
Velkou ztrátou se naopak mohl stát odchod Micka Harveyho v roce 2009. Vždyť Caveův souputník od dob prvních výpadů kapely The Boys Next Door se zdál být nezbytným pilířem všech sestav The Bad Seeds. Úchvatně prapodivné koloratury zvuků a pazvuků předchozího odpadlíka Blixy Bargelda dokázal mezi svoje povinnosti osobitě zařadit Warren Ellis, ale kdo nahradí Harveyovu (relativní, souzeno měřítky The Bad Seeds) disciplinovanost? První „post-harveyovská“ deska ukázala, že Ellis zvládne obě role. Houslemi často zkreslenými sérií efektů rozevlátě zdobí, zatímco pomocí smyček, kláves i celé řady strunných nástrojů dodává skladbám pevné kontury. Pochopitelně jinačí než přímočařeji písničkový Harvey, ale taktéž dokonale zapadající do estetiky Caveových balad.
Jak bylo naznačeno, převážně tiché a střídmě zaranžované písně s jemně vykreslenými, nevtíravě líbivými melodickými linkami, stejně jako důvěrný projev „Nicka vypravěče“, působí intimně. Ale nikoliv jednoznačně. Protože co je tu vlastně skryté a co obnažené? V tiskové zprávě se Cave nechal slyšet, že inspirace k textům hledal „googlováním“ a v „exotických zápisech Wikipedie“. Podle výsledku lze souhlasit, že si vybral zajímavý způsob, jak držet kontakt s digitalizovanou současností. Ale zároveň musíme občas rezignovat na výklad. To když zjistíme, že se vlastně hrabeme v jinotajích. Muž, který se snaží Odstrčit oblohu stranou, zase jednou natočil desku přesvědčivou a zároveň krásně znervózňující.
Bad Seed Ltd./EMI, 2013, 42:40