Northern Valentine: Fin de Siécle

8_northernPodle českých médií by se mohlo zdát, že kytarový ambient založený na nekonečně povlávajících zpětných vazbách a hutných hlukových propastech to má spočítané. Kde jsou všichni ti hrdinové, kteří ještě nedávno naplňovali nejen pražské kluby. Abych byl konkrétní, kde jsou Jesu, Sunn O))), Rothko, Windsor for the Derby nebo Labradford? Kam se poděli? V první polovině letošního roku mi ale na stole přistály dvě desky, které jeho existenci nejen zachraňují, ale naopak nečekaně oprašují jeho pomalu zapadající slávu. Nejdříve začneme s Windy & Carl, smíšenou dvojicí, která má výsadní místo v katalogu labelu Kranky. Po třech letech přichází Carl Hultgren s Windy Weber s deskou, u které nemusíte vůbec přemýšlet, zda jste náhodou takovouto hudbu už někdy slyšeli nebo ne. Ruku na srdce, samozřejmě ano, ale intenzita celé, více než hodinu dlouhé kolekce vám o tom nedovolí přemýšlet. Přitom celá deska začíná poměrně nenápadně. Lo-fi folk For Rosa v duchu Low na začátek posluchače trochu zmate, ale hned s následující Remember se začínáme jak lžící korečkového rypadla hroužit pod zemský povrch. Carl poprvé základ většiny skladeb předvedl Windy jako Valentýnský dárek na den zamilovaných v únoru loňského roku. Windy svůdným statickým skladbám podlehla již přímo během produkce. Přemluvila Carla a oba spolu se vrhli na písničky, aby je dodělali do fi nální podoby. Šlo jim to svižně a tak deska zní v dobrém slova smyslu jednolitě. Jako bychom poslouchali koncert natáčený ve studiových podmínkách bez přítomnosti jediného diváka. Tok vydrnkávání je unášen pomalým tempem vpřed prosvětlenými kytarovými stěnami. Na začátek Windy & Carl pouze sní sen o lidmi opuštěných letních paloucích, ale posléze se do skladeb začne přimíchávat trochu temnější podtón. Ale ani ten nemá mít negativní konotace. Jen naznačuje, že den se chýlí ke svému konci a noc má jinou, tajemnější atmosféru. Hodina statické, kytarově hlukové hudby? Co na ní dnes může být zajímavého? Dvojice mistrovsky pracuje s mikrodetaily. Jednou čas ukrajuje minimalistické údery do kláves, podruhé statickou krajinou kráčí rozvážná basová kytara, potřetí napětí udržuje kombinace ruchů a plasticky se kroutících hlukových podkladů. Mistrovská práce.

Ovšem korunu letošní první poloviny roku 2012 si odnáší jiná skvadra – americká čtveřice Northern Valentine. O jejich umění měřit čas hladkými hlukovými kompozicemi jsem se už rozepsal na stránkách UNI před třemi roky (3/2009) a dnes bych na těchto řádcích neměnil ani notu. Jen vypíchnu to nejdůležitější: „S Američany si užíváme nekonečnou, kytarově hladkou vlnku, která je doplňována podobně statickými klávesami a dalšími bloudivými šmouhanci houslí, tahací harmoniky a další atmosférické elektroniky.“ Dnes bych k těmto postřehům dodal, že letošní novinka je demonstrací účelné souhry čtyř muzikantů, kteří příkladně táhnou za jeden provaz. Funkčně a uhrančivě. Fin de Siecle je zvláštní konglomerát nahrávek, z nichž některé byly natočeny před více než patnácti lety, zatímco ostatní jsou záznamem z jejich loňského nebo předloňského koncertu. Všem skladbám je ale společné to, že byly odehrány z jedné vody a na desku se dostaly s minimem postprodukčních úprav. Northern Valentine se znovu rozhlíží po tmavějších zákoutích ztracených měst nebo nekonečných ledových pláních. Zatímco Windy & Carl staví svůj kytarový ambient na statických plochách, které poté různě dozdobuje, Northern Valentine své kompozice stále jemně posunují z místa na místo a právě pocit nekonečného, pomalého pohybu v kontrastu s poměrně konstantním atmosférickým cílením vytváří tolik potřebnou emocionální tenzi. Fin de Siecle je uhrančivou zprávou čtyř sehraných muzikantů, kteří na své druhé album vybrali ze svého bohatého archivu opravdu to nejlepší. Vřele doporučuji.

Silber rec., 2012, 45:45

Přidat komentář