Samota, malování, kouření, a hlavně klid. Taková jsou základní témata písniček z nové desky Ondřeje Konráda a jeho skupiny Gumbo. Známý hudební publicista je především skvělým hráčem na foukací harmoniku, ale jak vidno z alba ASPOŇ JEDNU KRÁSU SVĚTA (Indies Happy Trails, 2008, 53:07), dokáže být i charismatickým zpěvákem a pozoruhodným textařem, jehož pečlivě vystavěné minipovídky místy hraničí s nefalšovanými básněmi. Název odvozený z pamětí Jaroslava Seiferta naznačuje, že se mu inspirace v dnešním světě nehledá snadno, a představa, jak ji na svém favoritu pravidelně shání za hranicemi milovaného hlavního města, je v záplavě současné hudební nudy velmi sympatická.
Ten, kdo až dosud považoval Konráda za bluesmana, bude z jeho současné nahrávky trochu zmaten. Ne nadarmo se kapela jmenuje Gumbo podle vyhlášené polévky neworleanských Kreolů, v níž plave všechno, co dům dá. V téhle muzice plave jazz, funk, latina i francouzský šanson, a nebýt charakteristického stylu hry na ,foukačku‘, možná bychom si ani neuvědomili, že její autoři začínali jako moderní bluesband.
V době, kdy si připomínáme výročí sovětské okupace, nemohlo album začít ničím aktuálnějším než písničkou Kamarádi z kdysi. „Text je volnou variací na setkání s přítelem počátkem září 1968,“ vysvětluje Konrád v průvodním slovu, které si jako správný hudební novinář napsal sám. „Byl nezvykle zaražený a po pár neurčitých větách mi zamával ze dveří trolejbusu, který tehdy jezdil pražskou Žitnou ulicí. No a pak jsme se viděli až v příštím století. Tu noc po našem střetnutí odjel s rodiči do emigrace.“
Z titulní skladby o malíři, kterému den obyčejně začíná „když z rána je dopoledne“, v člověku zůstane pocit osamělosti, se kterou se ale dá žít. A žít se koneckonců dá i s výbornou písničkou Jako nic, jejíž hrdince se vypravěč vykouří z hlavy ještě dřív, než dohraje hudba. Skládat pestré písničky o šedi je hodně těžká práce. Ondřej Konrád v sobě otevřel komnaty, o kterých leckdo neměl zdání, a spolu se svým ,najazzlým‘ kvartetem stvořil desku, k níž se posluchači mohou vracet prakticky donekonečna.
