Kdo by před pár lety řekl, že základním instrumentem mnoha experimentátorů bude akustická kytara, toho by poslali za trest na Portu. Podívejme se ale třeba na takového Toma Hilla z anglického Nottinghamu. Ještě před pár lety bychom ho od laptopu neoddělili jinak než sekerou (to si říkal Wauvenfold) a dnes již láskyplně preluduje na kytaru jak nejpravověrnější kotlíkář pod přezdívkou Origamibiro. Teď trochu, pravda, přeháním, ale je pravda, že bez akustiky by se jeho album CRACKED MIRRORS AND STOPPED CLOCKS (Expanding Rec., 2007, 46:07) neobešlo. Jen to jen a jen dobře. Ony totiž jemné kytarové melodie nejsou alespoň ponechány napospas, jsou doplněny jemnými samply s podobně akustickým feelingem (skřípání dveří a židlí, drobné údery, rány…), jenž vás rázem přemístí na půdu babiččiny chalupy. Setkání laptopu s akustickými instrumenty není sice žádný radikální progres, Origamibiro s ním ale dokáže pracovat nadprůměrně citlivě. Nejdříve posluchače navnadí dramaticky vystavěným minimalem (Unravelled In Wrea thes), pak přimíchá pár experimentálních momentů (Dissect Ephemeral), aby hned v následující položce uklidnil doslova barovou pohodičkou (Womb Duvet). Dvanáct položek ctí silné nápady, neexperimentuje pro nic za nic, a když to nikdo nečeká, zaútočí podmanivě melodickým motivem. Takové taktice se těžko odolává a osobně bych radil se příliš nevzpouzet. To víno, které by mělo být při poslechu alba otevřeno, by už tak dobře nechutnalo.
