P. Paul Fenech: Skitzofenech

Obal sedmé desky P. Paula Fenecha s názvem SKITZOFENECH (I Used To Fuck People Like You In Prison/Maximum Underground, 2008, 58:20) udělá radost každému milovníkovi komiksu a thrashové kultury, ke které vyznavači psychobilly nesporně patří. Přehlédnout toto album by však neměli ani vyznavači Once Upon a Time, rock’n’rollu nebo skluzů surfové kytary, i když jim brakové obaly zrovna nekonvenují.
P. Paul Fenech je skutečně vynikající kytarista, který mistrně zvládá všechny styly, z jejichž kombinace se zrodilo psychobilly, od klasického rock’n’rollu přes country a surfové instrumentálky (jedna album otevírá) až po horor punk a temný post punk. Ale styl dokáže skvěle shodit, když všechny jeho atributy dovede ad absurdum, což dělá nejen s rock’n’rollem, ve kterém skoro nikdy neopomene naivní dívčí sbory, ale také v uvolněné parodii One Eyed Jack nebo v rádobymilostné Thats Mean Of You Baby. Samozřejmě nechybí našláplé psychobilly, jaké přinášel s Meteors.
Nabízí je jak I’m So Bad, tak Inselaffen, ve které Fenech ukazuje, jaký drive dokáže jeho písnička dát kytaře. Během pár minut přitom stihne vystřídat několik riffů i stylů hry s nasazením, jako by mělo jít o poslední vystoupení před koncem světa.
Bastards Advice zase nabízí country podané v duchu rockabilly. V podobném duchu se nese Damned Happy, jen je důraznější a rychlejší. Nick And The Preacher nabízí klasický rock’n’roll i se stylovými ženskými vokály, jako se objevují i v poklidnějším Just Killing Time, který ukazuje, že rockabilly nemusí být za každou cenu uspěchané.
A komu by to bylo málo, předposlední je Ring Of Fire s pěkně pleskavým rockabilly doprovodem. Závěrečná Nightmare pak přináší hororový zpěv a nabroušený rockový riff podaný v heavymetalovém hávu okořeněném trochou psychedelických zvukových experimentů. Album možná neoplývá hlubokomyslností, což původní rock’n’roll také ne, ale rozhodně nenudí – nechybí mu nápady ani energie.

Přidat komentář