Nizozemská formace Palinckx ohlásila v loňském roce svůj rozpad. Nevedly ji k tomu umělecké rozpory či pocit přešlapování na místě, ale především ekonomické tlaky a zkrátka nemožnost udržet provoz pětičlenné kapely, která si vždy šla vlastní cestou a vůbec neuvažovala o nějakých kompromisech. Zvláštní je, že se jim vlastně asi vedlo lépe, když byla jejich tvorba mnohem experimentálnější a ,nestravitelnější‘. Po příchodu zpěváka Hana Buhrse před více než deseti lety sice soubor neztratil na své extravaganci, ale přece jen se pohyboval v téměř písňových strukturách a představoval svým způsobem univerzální těleso, které mohlo hrát v jazzových klubech i na festivalech rockové i vážné hudby. Ale zájem se v posledních letech nějak vytratil a podle jejich slov byli vlastně nejpopulárnější v Čechách a Itálii, což je ovšem stejně nemělo šanci uživit. Nicméně chlapci si jistě řešení najdou v dalších projektech. Tyto ,separatistické‘ tendence vlastně předznamenalo částečně album Spam, Scores + Encores z roku 2003, které představilo nejrůznější nahrávky k různým příležitostem v různých konstelacích včetně spousty miniaturních hudebních žertíků. Sice velice zajímavá záležitost, ale spíše kolekce kuriozit než regulérní album sólových exhibicí. Poté se už objevilo vlastně jenom promoční album s všeříkajícím názvem Palinckx Live Recordings 2001–2005, kde najdeme i několik skladeb ze závěrečného opusu TIGHT SPOTS (Vonk, 2007, 44:05). Ten vznikal v letech 2004 až 2006 a je z něj vskutku cítit jakási nostalgie až smutek a marnost, což je asi nejpatrnější v titulní skladbě, která je určitým rezignačním prohlášením. Vše paradoxně (potažmo signifikantně) otvírá skladba Get On Top, která začíná jako ,násmah‘, ale postupně se tak trochu propadá sama do sebe. Najdeme tu i vtipnou hříčku Abracadabra a pověstný rozverně poetický humor, Palinckx tak vlastní, se objevuje prakticky ve všech skladbách, ale spíše v ornamentech než v celkovém pojetí. Vše končí překrásnou cover-verzí Locomotive Breath od Je thro Tull, která bývala parádním koncertním číslem souboru. Palinckx si zejména v dřívějších dobách libovali v nejrůznějších předělávkách, které vrstvili různě na sebe a dekonstruovali téměř k nepoznání, v Locomotive Breath zůstávají však zcela věrni originálu a přesto mu dodávají osobitý esprit.
Bratři Palinckxové budou nadále vystupovat coby duo a možná se vrátí kamsi ke kořenům, aby mohli vyrazit v plné svěžesti na alternativní scénu. Uvidíme. Doufejme, že to přece jen nebylo poslední slovo téhle vynikající partičky, která má u nás své skutečně skalní fanoušky.
