Paul Motian Trio 2000+One: On Broadway Vol. 4 (The Paradox of Continuity)

8_paul_motianNa americké, ale též evropské scéně, najdeme v historii postmoderního jazzu spoustu příkladů, jak hrát standardy, aniž by to nutně znamenalo být revivalistou be bopu, nebo jednoduše být muzikantem jazzového mainstreamu. Naopak, lze být zcela současným novátorem, experimentátorem, avantgardistou. Jen to dokladuje fakt, že kvalitní hudební nápad je nadčasový. K vrcholům těchto důkazů patří nahrávky skupin bubeníka Paula Motiana, s nimiž se přímo programově zaměřuje na nové podání standardního repertoáru při zachování ducha bopové moderny. Přeneseně by se dalo říci, že jazyk moderního jazzu, jímž je definováno jazzové hraní ve své podstatě, Motianovi spoluhráči ,jen‘ přizpůsobují současným vyjadřovacím možnostem, vyvíjeným v druhé půli dvacátého století. Motian touto cestou vede už přes tucet let svůj Electric Bebop Band (EBBB) a ještě o něco starší projekt On Broadway, vycházející u vydavatelství bří Winterů. První nahrávka se objevila v roce 1989 a nyní se můžeme s potěchou v duši a úžasem v srdci zaposlouchat do alba Paul Motian Trio 2000+One: ON BROADWAY VOL. 4 s podtitulem The Paradox of Continuity (Winter&Winter, 2006, 66:10). Motianovi bylo letos 25. března už 75 let a jeho hráčské aktivity jsou dodnes neuvěřitelně rozsáhlé. Jeho přesný a citlivý styl, plný nervního swingu, vyhledávají k sobě skutečně tvůrčí jazzmani světové scény. Ostatní protagonisté patří ke generaci o polovinu jeho života mladší: saxofonista Chris Potter, zářící v posledním období především v Hollandově big bandu, dodává standardům energii zkroceného free jazzu, a kontrabasista Larry Grenadier hudbu stmeluje dokonale, leč skromně, jak se na citlivého ,utvrzovatele‘ muziky sluší. Kdo se skrývá pod oním ,plus one‘? Trio posilují střídavě dvě silné osobnosti. Vynikající pianista Masabumi Kikuchi, člen předního tria dnešního jazzu Tethered Moon, dokáže do hudby vnést až mystické pocity, zneklidňující chrčivým vokálem. A druhou je zpěvačka vřelého, lahodného, hladivého, prostě cooljazzového hlasu Rebecca Martinová. Na rozdíl od standardů v podání EBBB tato parta zachází s vybraným hudebním materiálem mnohem volněji, především díky hudební přirozenosti Pottera a Kikuchiho, kteří představují opravdovou jazzovou současnost. Na albu se opět, avšak ve zcela novém originálním pojetí, setkáváme s melodiemi Jamese Van Heusena, Jaye Livingstona, Jerome Kerna, Harolda Arlena, George Gershwina a dalších skladatelských es zlaté éry jazzu, se songy Tea For Two, Born To Blue, Folks Who Live On The Hill, I Loves You Porgy… Moderna pro jedenadvacáté století, plná inspirací následníkům!

Přidat komentář