Zařídili si to pánové opravdu pohodlně. Už v říjnovém UNI jsem vás informoval o tom, že se Pete Namlook přestěhoval z hektického Frankfurtu na venkov. Nezmínil jsem, že ve vísce Heidelberg již drahnou dobu žije a tvoří i jeho věrný druh David Moufang alias Move D. Nedávný medailón věnovaný Namlookovi v DVD časopisu Electronic Slides zastihuje občana Kuhlmanna (což je občanské Namlookovo jméno) po většinu doby při práci na zahrádce, a teprve když se zryjí všechny záhony, je možné vyrazit do podkrovního studia s výhledem do krajiny… Prostě pravá venkovská pohoda a harmonie. Do ní neodmyslitelně patří pravidelné jamy se sousedem Moufangem, jež především v poslední době přinášejí hojné výsledky v podobě alb volně číslované série. Na konci minulého roku ji pánové navíc rozšířili o trojici CD trilogie Raumland, na níž si teď pečlivěji posvítíme.
Jako první jde na řadu otvírák RAUMLAND·EXPLORATION (Fax label, 2007, 60:10). Hračičkové v něm rozehrávají sci-fi příběh zasazený do naší sluneční soustavy. Blíže nespecifikovaná komunita vyráží na nebezpečnou výpravu vytvořit v blízkosti Venuše autonomní prostor k žití. Vše zpočátku probíhá hladce – příjemný chill-out s náznaky jazzu, house music i retroelektroniky navozují uvolněnou a kreativní atmosféru. S postupem času však přibývá nepříjemností a nálada postupně houstne. Rytmus sice zůstává neměnný, ale poklidná selanka se pomalu proměňuje v napjatější okamžiky plné očekávaných riskantních kroků v zamořeném prostředí. Nakonec se vše v dobré obrátí. Těžký, hudebně vypjatější úsek je překonán a temné mraky se pozvolna rozestupují. Kontinuální mix má moc posluchače vtáhnout na hodinu plně ,do hry‘ nenuceným způsobem. Neútočí agresí jak pouliční prodejci, ale stojí opodál k dispozici těm, co opravdu poslouchají a hledají.
Mise pokračuje na druhém disku RAUMLAND·MONTAGE (Fax label, 2007, 50:47). Máme za sebou svízelné okamžiky, kdy životy posádky visely na vlásku, a už se zase proháníme po vesmírné dálnici zpět na místo činu. Dvojice znovu nasazuje střední tempomat, vyhrne si rukávy a vrhne se dvacetiminutovou vstupní jízdou do hry se stejnými ingrediencemi jako předchůdce. Přednost tu mají spíše taneční náznaky, které ženou náladu vpřed s mírně sešlápnutým plynem, leč stále s konverzační lounge náladou. Úkolem tohoto dílu je vdechnout připravovanému autonomnímu prostoru život. Poté, co vesele připlachtíme k místu činu, čekají nás další perné chvilky (viz druhá čistá space ambienťárna). I ty se přes všechny nepřízně osudu podaří překonat a pravidelný tep, před chvílí jen nitkový, se opět hlásí o slovo. V závěrečné položce se odpočívá v elektro-rumbovém stylu. Na rozdíl od prvního dílu, jenž byl jednolitou jízdou rozdělenou na čtyři části, je prostřední část trilogie směsicí čtyř rozdílných nálad se společnými ideovými svorníky.
To se ale mění s třetím dílem RAUMLAND·SPHÄRE (Fax label, 2007, 50:00) obsahujícím pouze trojici 12 až 20minutových výletů. Nová biosféra si žádá obživnout, a tak se doposavad odosobněné prostory vyplňují ,člověčinou‘. První položce alba se od poloviny stopáže pod nohy vplétá více než malé množství samplů všech hudebních žánrů, a vytváří tak melancholickou databanku vzpomínek na domov – matičku Zemi. Leč dost vzpomínání, druhá položka dohání prosněný čas taneční zarputilostí, jež však brzdí všudypřítomný ambientní space duch v pozadí a řada analogových ozdůbek. Závěrečná čtvrthodinka trilogie pak v downtempu kříží vše podstatné, co je třeba si vtisknout u těchto alb do paměti – mix analogů a digitálna, neustálá chuť improvizovat (jazzově, loungeově,…), střídající se nálady od ambientu až k našláplému tanečnu a neustálý pocit umístění sebe sama uprostřed nekonečného vesmíru.