Pete Namlook, Move D: Stranger – The Encouter

12_strangerPlodná kooperační sága Petea Namlooka a Davida Moufanga alias Move D má další pokračování – druhý díl trilogie STRANGER, tentokrát s podtitulem THE ENCOUTER (Fax label, 2010, 53:34). Pánové tvrdí, že i tentokrát se podíváme především do hlubokých končin vesmíru a mají naprostou pravdu. Na začátek se proplétáme těžko prostupnými mlhovinami, svůj vesmírný koráb musíme tedy opatrně, rozuměj ambientně postrkovat kupředu a neustále pečlivě kontrolovat. Celková ambientní váhavost se ale postupně rozpustí a v druhé polovině se už deska nese ve volnějším a především energičtěji rozmáchlejším duchu. Prvotní space ambient se tedy postupně morfuje do IDM retro nálady, která je stejně monochromatická jako nudná. Drtivou většinu fíglů desky jsme už předtím slyšeli. A to dokonce ne jednou, ale hned několikrát. Druhé rameno vah tentokrát nezasáhl žádný těžký kalibr, a tak toto album mohu s klidným svědomím doporučit pouze skalním fandům, kteří už ho ale bezpochyby vlastní. Velké zklamání ale střídá podobně zásadní překvapení v pozitivním slova smyslu. Tím bleskem z čistého nebe je pětadvacáté sólové album Petea Namlooka, které dostalo název XXV: PERMUTATIONS (Fax label, 2010, 59:04).
To totiž rázně vystupuje z vlastního labyrintu klišé, ve kterém se dokonale utopili s kolegou a sousedem Move D na předešlé desce. Sedmička kompozic je výletem pouze za ambientními náladami. Ovšem nemyslím tím pastorální pěstování bílého ticha v duchu série Silence, ani vyvolávání hlukových duchů v rámci desek Music For Urban Meditation. Na scénu přicházejí sekvencery, spousta kláves a jednoduchý bicí automat. Dohromady tyto klasické instrumenty vybudují mohutný statický chrám až po okraj zaplněný pomalu plynoucími minimalistickými melodiemi, které vyplňují vznešené imaginární rozsáhlé katedrály. U ambientu jde často o rafi novanou hru na schovávanou mezi tvůrcem a jeho posluchačem. Ne tak na letošní sólové Namlookově novince, která většinu trumfů ochotně vyklopí na stůl během první minuty rozsáhlých kompozic. Namlook ví, proč může riskovat. Tentokrát mu mimořádně šla karta na ruku, a tak nebylo třeba hluchá místa složitě maskovat. Permutations je znovu po delší době album, které snese vprostřed rozsáhlé Namlookovy diskografi e ta nejpřísnější měřítka.

Přidat komentář