Z dvojice protagonistů je na hudební scéně známější turntablista Birds Build Nests Underground Petr Ferenc. Tentokrát spojil své síly s výtvarníkem Martinem Janíčkem, který od 90. let vytváří znějící objekty, většinou jde o druhy hudebních luků. Věnuje se také instalacím, kdy rozechvívá dlouhé struny natažené v galeriích nebo různé kovové objekty. Na rozdíl od Z´eva však neakcentuje rytmus, pohybuje se v oblasti ambientu. Chvění extrémně dlouhých strun také dominuje albu Tah. Janíček stále většinou využívá smyčce, i když v poslední čtvrté skladbě jemně poklepává na kovové objekty a svým pojetím se blíží různým Fidlerovým „hrncofonům“. Petr Ferenc na albu projevil mimořádnou citlivost, protože nejde proti Janíčkovi, i když ambientní plochy vysloveně svádějí k rozbíjení. Pracuje s jednotlivými tóny, šumy a ruchy a jen v třetí skladbě využívá rytmu jedoucího vlaku. Ta také představuje vyvrcholení alba, bod maximální gradace, i když i druhá s větším množstvím zvuků působí zajímavě. Závěrečná se zase vrací k am bientu, i když s minimalistickým gamelanovým úvodem a industriálním koncem kovových ruchů a skřípotů nad praskáním desky a nahoukáváním zpětné vazby, i když i tady by neškodilo vzít nůžky.
Album vzhledem k omezenému počtu Janíčkových prostředků působí trochu monotónně. Platí to zejména o úvodu, kdy už by člověk čekal více než jen věčné tahy smyčcem a skřípoty nad pedálovým tónem a brumem. Nevadí ani tak pomalý vývoj, jako přece jen úzké spektrum dlouhých zvuků vedoucí k absenci větší strukturální členitosti. Co působí zajímavě na koncertu, kde člověk může sledovat interakci mezi oběma protagonisty i využití nezvyklých nástrojů, na desce mnohdy nevyznívá. Bývalo by asi bylo lepší, kdyby skupina odehrála více akcí a mohlo se vybrat to nejzajímavější, než když se použil jen jeden koncert.
Volba Ference jako partnera však byla velmi vhodná ještě z jednoho důvodu. Sejmout dobře zvuk Janíčkových instalací je obtížné a vyžadovalo by to tu nejdražší techniku, která není v možnostech většiny lidí. Ve spojení s praskajícími gramofonovými deskami už nepůsobí zašuměný zvuk jako diskvalifi kující vada.
Polí 5, 2012, 43:30