Dirigent a skladatel Petr Kofroň je asi nejznámější svou spoluprací a autorským zásobováním Agon Orchestra. Jeho sólová tvorba je ale už spíš záležitostí zájmu konkrétně zaměřených jedinců. Nové album 12 MONSTERS (Black Point Music, 2009, 71:06) má blíže než k soudobé vážné hudbě k industrialistům a elektronickým experimentátorům. Sám v bookletu hovoří o „remixech“ nejrůznějšího již existujícího materiálu, ale přesnější je spíš označit nahrávku za formu hudební mozaiky či koláže. Onen princip – tj. že všechna hudba už byla napsána a proto ji stačí už jen využít, variovat a dát ji nový obsah – sám o sobě skvěle koresponduje s ironií, která z Kofroňovy desky tryská na všechny strany. Navíc je tu nápaditý koncept – skladby jsou nejen inspirovány pozitivními i negativními osobnostmi dvacátého století od Stalina po Presleyho, ale často jsou útržky jejich proslovů či reakcí na ně přímo do skladeb zakomponovány. Vliv na posluchače je tak nejen pocitový, ale i emocionální. Aniž by ovšem nezbývalo dost místa pro vlastní fantazii ve vnímání celku. Tracky mají navíc celkem logickou stavbu, často výrazný rytmus a nechybí v nich i vyloženě melodické pasáže. Až na výjimky, jakou je třeba chaoticky působící Harry Jelinek, jsou tak mnohdy se svou podobou ne až vzdálenou temnějším formám současné elektroniky často akceptovatelné i pro nepoučeného, běžného posluchače. Úvodní V. I. Lenin a závěrečná Bill Gates se svým vyzněním přibližují až novodobému chorálu či hymně. Veskrze inspirativní materiál, provokující, znervózňující a vynucující si pozornost zároveň. A výživná porce.
