Kroky kanadských pilných včelek Phila Westerna a Marka Spybeyho se protnuly v devadesátých letech při společném experimentování v kapele Download. Mark poté přerušil spolupráci ve prospěch soustředění se na sólovou dráhu coby Dead Voices On Air a následně kývl na znovuoživení původního ducha Zoviet*France, tentokrát pod pseudonymem Reformed Faction. Phil mimo Download otestoval další teritoria pod různými sólovými pseudonymy, ale jeden telefonický hovor v loňském roce znovu zažehl jiskru pro společné muzicírování. Na rozdíl od prací v 90. letech se spolupráce tady a teď posunula do roviny virtuálního jamu. Vzniklo tak 14 položek alba BEEHATCH (Lens Rec., 2008, 56:35), svobodně surfujících na všech vlnách, jež činorodí muzikanti za svou kariéru stačili vystřídat. Začneme hlukovým ambientem First Song, který se rychle přetransformuje do tepajícího tanečního experimentu Facing Up To The Facts, jež přesně vystihuje oblíbenou zkratku IDM. Inteligentní, ve smyslu maximálně prokomponovaná nepodbízivá taneční hudba. Čtvrtá položka God Is So Good, God Is So Dub už názvem směřuje do hutných dubových vod, zatímco následující Warm And Fuzzy by mohla být dobrým základem temných vizí EBM legend Skinny Puppy. Jízda pokračuje přes samplovaný experiment Kurt Said To Me dál kličkováním vpřed. Přesně v duchu společného motta: „Nic není černobílé. Vše je dovolené. Náhody jsou podněcující.“ Lámané beaty, break core, drone hučení a další elektronické vylomeniny. Vír vtahující do sebe další a další vlivy se v druhé polovině zpomaluje do sedativních poloh blízkých Dead Voices On Air. Beehatch je svobodomyslný a hrdý projekt, jehož autoři nemají potřebu někomu něco dokazovat. Prostě hrají. A zatraceně dobře.
Za druhým albem se vypravíme úplně jiným směrem. Americký profesor a klavírista Robert Scott Thompson se profiloval především na ambientní a elektroakusticky experimentální scéně. Letošní novinka POESIS ATHESIS (Lens Rec., 2008, 77:59) ovšem nespadá ani do jedné z těchto přihrádek. Na požádání dlouholetého fandy, režiséra Terrence Dunna, stvořil hudební doprovod k sérii věnované čínskému cvičení ,létajícího fénixe‘. Z deseti hodin materiálu, jehož původní účel byl doprovázet pohyblivé obrázky, se na albu představí pestrá směska témat konkrétnějšího vyznění, trochu opozice převažujících ambientních ukolébavek předchozích alb. Od hybných kousků s hostujícím kontrabasem a minimalistickými perkusemi (např. Evening Star) se dostaneme přes klavírní imprese, jež nezapřou vliv Erika Satieho, Harolda Budda či Rogera Ena (Nine Flowers, Moonbeam Splashed On Water), až k neoklasickým miniaturám (Monk Gazes At Moon apod.). Maratónská stopáž dává Robertovi možnost se hudebně rozběhnout několika směry (různé filmové situace to jistě vyžadovaly). Bohužel během necelých osmdesáti minut nedoběhne ani do jedné destinace a vždy zůstane na půli cesty. Je to škoda, protože jasnější zacílení by celé desce mohlo dát výraznější kontury. Jednotlivých silných skladeb totiž Thompson na desce předložil dostatek.
