Francouzský bubeník a skladatel Patrick Forgas působí na jazzrockové scéně už přes třicet let. V současné době se sice obklopil převážně mladými spoluhráči, ale je stále věrný stylu, který má hluboké kořeny v polovině sedmdesátých let minulého století. 
Jeho nejnovější opus se sedmičlenným Forgas Band Phenomena vznikal celé tři roky a dostal název L’AXE DU FOU – AXIS OF MADNESS (Rune 282). Je to kompozičně i aranžérsky skutečně vypilovaná záležitost, ale celkově jí chybí švih a originální nápady. Forgas sám svůj nástroj nijak neupřednostňuje a zůstává spíše tmelícím prvkem. Dechová sekce celkem ústrojně doplňuje rytmiku a jen občas vystoupí do popředí v drobném sólu. Nejvýraznější jsou tak jednoznačně housle Karoliny Mlodecké, které se klenou nad hutnými monolitickými skladbami. Každopádně muzika pouze pro pravověrné jazzrockery.
Chicagští Cheer-Accident také nejsou žádnými nováčky. Jejich úplné počátky se datují do roku 1981. Tady je ovšem potřeba říct, že si z minulosti ponechali pozitivní zkušenosti, ale nezastydli. O jejich zatím posledním albu FEAR DRAWS MISFORTUNE (Rune 276) to platí dvojnásob. Základní trio Jeff Libesher (bicí, klávesy, trubka, zpěv), Thymme Jones (kytara, baskytara, trubka, zpěv) a Alex Perkolup (baskytara, kytara) tu průběžně doplňuje celkem patnáct hostů včetně několika vokalistek a bohaté dechové sekce, v níž nechybí ani tuba. Nejvýraznější je role houslistky a zpěvačky Carly Kihlstedt (druhdy časté spoluhráčky Freda Frithe a frontwomanky Sleepytime Gorilla Museum), která dodává zejména skladbě Blue Cheadle esprit svého domovského souboru. Chvílemi to (především díky vícehlasům a frázování) připomíná Magmu, v poslední skladbě Your Weak Heart najdeme progrockové archetypy non plus ultra, ale přesto Cheer-Accident dokážou stále překvapovat.
Projekt Fast’N’Bulbous vznikl v roce 2001 z popudu kytaristy Garyho Lucase a saxofonisty Philipa Johnstona jako pocta legendárnímu Captai novi Beefheartovi. Lucas v samotném závěru jeho hudební kariéry s Beef heartem hrál, Johnston byl jeho nadšeným obdivovatelem. Výsledek tedy uchovává Mistrův esprit, ale rozhodně to není žádný revival band. Pozoruhodné je, že původní skladby docela dobře obstojí i v instrumentální podobě. Do jisté míry je to pochopitelné, protože tu není srovnání s nezaměnitelným Kapitánovým vokálem. Tady by si leckterý ostřílený zpěvák mohl vylámat zuby. Prvotinu Pork Chop Blue Around The Rind vydali Fast’N’Bulbous před pěti lety a zdálo se, že tím to také skončí. Zájem publika byl ale tak obrovský, že se soubor mohl ukoncertovat a nakonec usoudil, že studna beefheartovských melodií zdaleka nebyla vyčerpána a je potřeba se do ní ponořit znovu. SEQUEL WAXED OOP s podtitulem An Impetuous Stream Bubbled Up (Rune 277) je podstatně vycizelovanější než debut. Úvodní skladbu Sure ’Nuff’n Yes I Do ze Safe As Milk hraje Lucas sám na steelkytaru a hned vzápětí se ocitneme v burácející Trust Us s mohutnými dechovými laufy a dokonce drobným sborovým zpěvem. Patřičný rockový odpich má pouze rytmickými nástroji hraná Click Clack / Ice Cream For Crow Medley, jinde si kapela pohrává s jemnými jazzovými aranžemi. Rozhodně to není bezúčelné přemílání starých časů, ale osvěžující připomínka nesmrtelné klasiky.
Newyorští Gutbucket jsou kapelou nového tisíciletí. Jejich styl bývá označován jako post-punk nebo jazz metal či dokonce death jazz. Své fanoušky mají ovšem i mezi posluchači současné vážné hudby, o čemž svědčí jejich propojení s umělci 
z okruhu Bang On A Can. Při poslechu jejich čtvrtého alba A MODEST PROPOSAL (Rune 281) mě napadá, že jsou podobná krevní skupina jako Už jsme doma. Hutný rockový základ, vypjatý saxofon, časté změny rytmu i atmosféry skladeb. Jednou se tam na chvíli objeví dokonce jakýsi hybrid valčíku a balkánské dechovky. Gutbucket jsou svým způsobem skutečně univerzální a padnou do noty pogujícím pankáčům stejně jako hloubajícím intelektuálům. Jejich tvorba působí nesmírně spontánně a zároveň je z ní cítit propracovanost. Tady Cuneiform skutečně zvolili do své stáje vynikajícího nového koně.
A jak bývá u Cuneiform Records zvykem, ani tentokrát nechybí archiválie. Retrospektiva RELAPS (Rune 280) přináší koncertní záznamy belgické formace Univers Zero z let 1984 až 1986 v jejich dvou posledních sestavách z prvního období činnosti. Nahrávky mají neuvěřitelně čistý zvuk a najdeme tu i freestylovou verzi skladby L’Etrange Mixture Du Docteur Schwartz. Zajímavé je i srovnání kompozičních metod bandleadra, bubeníka Daniela Denise a tehdejšího klávestisty Andyho Kirka. Právě živá verze Kirkovy mrazivé epochální rozsáhlé skladby The Funeral Plain patří k vrcholům alba, Denisovo úderné Présage si s ní však rozhodně nezadá. To vše doplněno šestnáctistránkovým bookletem s erudovaným textem popisujícím strastiplnou cestu této legendy v dané době. Zkrátka CD, které by nemělo chybět v diskotéce žádného příznivce Rock In Opposition.