Škatulka alternativního rocku byla v posledních letech hodně zapadaná prachem. Pár veteránů se sice snažilo držet jeho prapor zvednutý, ale mnohem víc se toho dělo na scéně noise, stačilo si poslechnout Balaclavu a zejména Kusumam. Ale na albu THE PORTRAIT (X Production, 2010, 34:56) ukazují, že svěže může působit i recyklace alternativního rocku okořeněná syntezátory. Duo totiž pochopilo, že základem rocku je drive a tlak. I když jsou skladby Rara Avis zvukově bohaté a mají docela komplikovanou stavbu, žene je vpřed hutná baskytara, riff nebo okapující se nervní ,dunajovské‘ kolečko kytary či podivně přerývaný rytmus těžkých bubnů.
Signifikantní je hned úvodní It Is Not Too Beautiful, kterou drží zboosterované ostináto basy, nad nímž se objevují zvuky syntezátoru. Podobně pojaté je i Purpose, kde nad basou podporovanou nabroušenou kytarou zní figura kláves jak z Genetix od The Stranglers. Tlakem oplývá i Nail, Butcher & Thistles, kterou odlehčují klávesy, ale základem je opět těžkotonážní rytmus, hutná basa a zkreslená kytara, nebo na výrazných riffech zkreslené kytary stojící Kinds Of Persons.
Spojení důrazných riffů kytary a basy se syntezátory se ukázalo jako šťastné, skladby by ale potřebovaly ještě dotáhnout. Je v nich někdy až příliš mnoho změn a ztrácejí sevřenost, album pak působí, že je jen sledem neuvěřitelného množství drobných nápadů a není vždy jasné, proč jsou v písních poskládány zrovna způsobem, jaký přináší deska a ne nějakým úplně jiným, proč zrovna mluvené Kind Of Persons přeruší mluvené slovo a proč se v hybném Convention For Paradise objevuje akustická kytara. Změny místy nevyplývají z charakteru skladby a působí jako samoúčelné, aby se něco dělo, což desku zbytečně tříští. Větším problémem je však vzhledem ke zvolenému žánru nepříliš pochopitelná záliba ve výrazných refrénech s vypjatým hardrockovým ve falzet přecházejícím vokálem, jaký se objevuje v jinak velmi působivém tajemném January And The Kindred Spirit i ve velmi zdařilém přerývaném FFO s působivými smyčci v úvodu. Jestliže v mysteriózním elektronickém úvodu Secret Dolls Can’t Survive má podobný zpěv oprávnění, protože podtrhává náladu skladby v poklidném tempu s nervními glitchi, například v refrénu Purpose působí, jako by se Rara Avis pokoušeli zaujmout publikum stadionových koncertů.
