Jedná se o vyložené nošení dříví do lesa, tím spíš, že novátorsky vybočující múzy považuje za notoricky nespolehlivé, ale vsadit si na to můžete: jeden z nejlepších světových rockových písničkářů zůstává i přes pětadvacet let strávených v americké Santa Monice jasným Britem, navíc stále těsněji přimknutým k rodným skotským kořenům, což ocenila i britská královna, která Richardu Thompsonovi vloni za hudební zásluhy udělila Řád britského impéria. Velmož anglického folkrocku 60. let, zakladatel Fairport Convention a energický kytarista s originálním trhavým stylem ani za oceánem nepřestal věřit vlivům, které s ním šly mládím: ostrovní tradice, skiffle, londýnský jazzový kabaret, rock’n’roll a country, k níž ve čtyřiašedesáti letech tíhne stále víc, zvlášť pokud si vyžádá jako nyní produkci od Buddyho Millera (Emmylou Harris, Patty Griffin, Steve Earl, Gillian Welch). „Když mě obviníte z toho, že jsem folkař, odpřisáhnu vám, že jsem rocker. A naopak,“ tvrdí Thompson a s odkazem na styl americana, nabízí pro svou hudbu vtipný termín: anglocana. Už dopředu také hlásil, že má chuť na folk-funky, tedy „něco mezi písničkářkou Judy Collins a funky generálem Bootsym Collinsem,“ takže skladba Stuck On The Run s efektním sólem může někoho překvapit. Jeho přístup se ale jinak nemění: rock’n’rollově nařezané vypalovačky (Stony Ground, Sally B, Good Things Happen to Bad People) prokládá Thompson tklivými, až depresivními baladami. Malinko přecukrovanou, přesto nádhernou The Snow Goose zdobí druhý hlas Alison Krauss a housle jejího občasného hráče Stuarta Duncana, proznívající nenápadně celým albem, čímž mu místy dodává keltsko-countryový nádech. Dotvrzený Thompsonovými duety My Enemy, Salford Sunday a „dylanovkou“ Saving the Good Stuff for You s anglickou zpěvačkou Siobhan Mahera Kennedy žijící dnes v Nashvillu. Tam se také v analogovém studiu a produkci Buddyho Millera album za pár dnů, prý skoro naživo, natočilo. Jeho název prý není z Thompsonovy hlavy. Oblíbená rytmika už ano: bubeník Michael Jerome (John Cale) a basista Tara Prodaniuk (Lucinda Williams, Elvis Costello). Millerovo studio si Thompson vybral, protože se tu natáčela jeho oblíbená deska Nashville od Solomona Burkea. A počítal s tím, že se k němu Miller, sám výtečný kytarista, přidá. Stalo se, ale nepříliš často. Miller pro to má vysvětlení: respekt před svým velkým životním hrdinou a přesvědčení, že když už chtěl něco zahrát, zjistil, že se to vlastně kdysi naučil od Thompsona. Ten zůstává spolehlivým, do značné míry konzervativním písničkářem, v názorech na „chamtivý kapitalismus“ se ale v textech dokáže pořádně rozvášnit. Až na výjimečné šťouchance, ale teď politiky šetří. Našel si jiné téma: ženy, žárlivé rozchody, milostné rošády a sex.
New West, 2013, 50:01