Nové studiové album skupiny Druhá tráva v čele se zpěvákem a textařem Robertem Křesťanem se už tradičně vyznačuje hráčskou bravurou, zároveň však určitou upjatostí a snad až příliš střídmými aranžemi. Svým laděním připomíná Křesťanovu sólovou nahrávku 1775 básní Emily Dickinsonové, z této poetiky však vybočuje zařazením dvou skladeb z repertoáru Boba Dylana. Ty jakoby zbyly z předchozího projektu Dylanovky a samy o sobě jsou velmi zajímavé: Series Of Dreams coby vzpomínka na Bobovu plodnou spolupráci s producentem Danielem Lanoisem a Every Grain Of Sand jako doklad, že Dylanovo křesťanské období mělo pár geniálních výsledků. Křesťan textařsky boduje spíše v druhé písni, zatímco Řada snů působí v češtině poněkud odbytě. Album vznikalo – jak je u Druhé trávy v poslední době zvykem – v Americe a dohlížel na něj vyhlášený nashvillský zvukař Richard Dodd, stojící nejen za oběma deskami Traveling Wilburys, ale i za Wildfl owers Toma Pettyho, Gone From Danger Joan Baezové či pozdní nahrávkou Johnnyho Cashe Solitary Man. Své zářezy na pažbě má i producent Steve Walsh, nicméně Marcipán z Toleda je díky Křesťanovu stylu psaní pořád ještě česká pochoutka, tentokrát okořeněná chmurným rozmýšlením o bytí a nebytí. Snad právě tento podtón způsobil, že jsou texty přímočaré a zbavené nadbytečných metafor. „Sbalil jsem kufry a dopil svůj čaj a prst se mi na klice chvěl, ve všem jsem hledal nějaký jinotaj, ale žádný jsem nenašel,“ zpívá se v písničce Ráno. Že by konec lyrika?
Universal Music, 2011, 41:10