Roman Empire: CM úsměvů cm slz

Roman Empire (vlastním jménem Roman Putnar) nabízí na svém albu CM ÚSMĚVŮ CM SLZ (X Production, 2009, 38:11) natočeném v roce 2008 ambient, místy téměř ryzí, s jakým v polovině sedmdesátých let přišel Brian Eno. Občas se sice objevuje ve skladbách i rytmus, ale rozhodně ne takový, jaký přináší ambientní house. Základem všech skladeb jsou řídké struktury piana, ne tak řídké, jako na Enově Thursday Afternoon, kde zůstávají jednotlivé tóny vysloveně osamocené, ale rozhodně ne tak melodické jako u předchůdce ambientu Erika Satieho. Malinko připomínají minimalistické figury, jaké se objevují ještě na Mobyho průlomovém albu Everything Is Wrong.
Stylově čistá je zejména úvodní Planetka, která působí jako z dob před dvaceti lety. I následující Prázdné roviny se nesou v podobném duchu, stojí na řídkém pianu, ačkoli je otevírá sytý zvuk analogu. Poklidná Lavička má sice jasnější melodickou strukturu a střídmě ji pomalovávají elektronické zvuky i útržky jednoduchého rytmu ukazující, že Roman Empire netkví v minulosti, ovšem náladou nijak nevybočuje, protože řídké piano zůstává dominantní. Vybočení nabízejí Sníh Evžen. Sníh stojí na silně zdeformované rytmické figuře a blíží se technu. V Evženovi se objevuje nejen výrazný rytmus a mnoho elektronických echovaných zvuků, ale má čistě industriál ní úvod, i když pasáž hluků je oproti zvykům žánru tichá. To neznamená, že by se v Evženovi neobjevovala ona smutná nálada mizení, zvukově je však skladba bohatší a mnohovrstevnatější.
Podobně pojatá a mnohovrstevnatá je i Slepota, začínající zkreslenou kytarou. Potvrzuje, že Roman Empire je poučený i na technu, jungle a acid jazzu, což ukazuje hybná fi gura basy. Stylům však nepodléhá, jen z nich bere zajímavé postupy, které kombinuje po svém a vytváří zajímavou směs smutku a rytmické zběsilosti doby, protože nikdy nechybí nostalgická poloha. Někdy však jsou fi gury piana až příliš harmonicky průhledné a navzájem podobné. Patrné je to zejména v závěrečné Růži, která sklouzává v předvídatelnou banální baladu, což podtrhává ještě vzdálený ženský uvzdychaný hlas v pozadí, který ji zbavuje tajemnosti a posouvá ke spotřební easy listening pro vyznavačky new age.

Přidat komentář