Neo folk jako hudební žánr prodělal v poslední době velké kvalitativní skoky směrem kupředu. Představu o jeho vykolíkování v současné době posunuje dříve velmi kontrovezní rakouský projekt Der Blutharsch, který přesunuje svůj trademark do psychedelicky rockových vod (již brzy se představí i v Praze na festivalu Nová Alternativa v klubu Exit Chmelnice) a jiným směrem se vydává i projekt Lucemburčana Jerome Reutera, který si říká Rome. Jeho nová deska FLOWERS FROM EXILE (Trisol, 2009, 43:42) konečně přiznává větší podíl na vzniku nahrávek producentu Patricku Damianimu, který se z pronájemce nahrávacích prostor stal plnoprávným členem Rome ve studiové i živé podobě. Už výměna vydavatelství (Rome opustil v dobrém skandinávskou náruč Cold Meat Industry) značila, že Jerome má větší ambici, než být adorovanou postavou temně undergroundových kruhů. „Cítíme spříznění se starým francouzským šansonem, stejně jako s rock’n’rollem,“ přiznal Jerome nedávno v rozhovoru pro portál CZ Sanctuary. Přesto díky velké vášni pro historii neopouští ani zaujetí dějinami Evropy první poloviny 20. století, která je pro neo folk tak typická. Množství samplů je brutálně pokráceno a na uvolněné místo nastoupilo barevné rockové písničkaření s živými smyčci 
Nikose Mavridise, bicími a velkou paletou kytar. Vzdušná nahrávka pak v textové části refl ektuje téma života v exilu. „Nová deska se zabývá občanskou válkou ve Španělsku, a dají se na ní vysledovat jisté autobiografi cké prvky (část mé rodiny bojovala proti Francovi a já se s ní po letech znovu sešel), takže by bylo hloupé odmítnout politické pozadí – pokud tedy nejste ideologicky nestranní jako Švýcarsko. Na druhou stranu to ale určitě není ,politické album‘, nic totiž není čistá politika. Pokud zpíváte o lásce mezi lidmi a strachu z člověka, není na tom nic politického. Zároveň ale není nic, co by bylo političtějšího,“ prozrazuje sám autor. Možná i proto najdeme na desce pár ,fl amenco‘ aranží, jako například ve skladbě The Secret Sons Of Europe s typicky vytleskávaným rytmem, trubkou a samply španělských proslovů. Rome několikrát překročil pravidla neo folku, ovšem ne proto, aby styl odsoudil, ale naopak rozšířil jeho možnosti skrze zásadní vize novinkového alba. Úspěšně tak přiblížil uzavřené žánrové kruhy mainsteamovějšímu posluchači aniž by musel udělat jediný kvalitativní ústupek.
