Německý glitchově minimalistický label Raster -Noton se po deseti letech fungování na scéně v poslední době vzepjal k nečekaným vydavatelským hodům, které v první polovině tohoto roku přiživily dvě novinky, jež se ohlížejí do minulosti. Každá ovšem trochu jiným způsobem. První z nich je reedicí debutu Ryoji Ikedy s názvem 1000 FRAGMENTS (Raster-Noton, 1995/2008, 58:16), v té době relativně neznámého, v New Yorku usazeného japonského DJe a sound designéra. Ten sbíral ostruhy v rámci uměleckého sdružení CCI Sound Systém a Dumb Type, aby se na sólové dráze vyprofiloval do pozice elektronického radikálního experimentátora ve smyslu libování si ve zvucích na hranici slyšitelnosti a velmi strohého nakládání s hluky, zvuky a šumy, základními stavebními kameny většiny jeho kompozic. Ne tak na debutové desce. Ta, rozčleněna do tří částí, představuje pomyslný katalog toho, co mohl tehdy devětadvacetiletý Ikeda nabídnout. Zvláště v první části nazvané Channel X zahrnující příspěvky z let 1985–95 jsou prudkou jízdou na horské dráze, kdy v rychlém sledu v krátkých úryvcích vyslechneme kolážování rozhlasových znělek (včetně té z Hlasu Ameriky), hollywoodských slaďáků, testovacích frekvencí, hutných rytmů i jemnějších ambientních pasáží. To druhá část 5 Zones už nabízí vyhraněnější poslech na pomezí atmosférického ambientu, technicky orientovaného samplingu a glitchovou elektroniku. Závěrečnou čtvrthodinou s názvem Luxus se ocitáme v čistě ambientních vodách, které žádné pípání či hučení nebrzdí. Jemné nájezdy foukací harmoniky, statické smyčce a opravdu doširoka vyklenutý prostor dá vzpomenout na Michaela Stearnse, Biosphere nebo krajana z Big Apple – Tetsu Inoue.
Druhá novinka Raster -Noton přinese závan minulosti už svým jménem. Cosey Fanni Tutti byla revoluční performerkou v rámci sdružení COUM, dodnes funguje jako nedílná čtvrtina industriálních průkopníků Throbbing Gristle a polovina dua Carter Tutti (dříve Chris & Cosey). Její spojenectví s Ivanem Pavlovem, ve Švédsku žijícím elektronikem ruského původu, známým v hudebních kruzích jako COH, přineslo mnohovrstevnatou desku COH PLAYS COSEY (Raster-Noton, 2008, 49:35), první polovinu plánované reciproční spolupráce. Experimentálních alb rezonujících pouze šikovně sestříhanými modulovanými a smíchanými zvuky přírody (Chris Watson, Biosphere…) či jednotlivými nástroji (Forest Jackson – činely, Jarmo Saari Solu – kytara, Tiit Kikas – housle…) se v poslední době vyrojilo velké množství. Deska postavená pouze na hlase má ovšem tu výhodu, že krom manipulace se samotným zvukem zpěvu, recitace či dalších projevů vydávaných ústy má schopnost přenášet text a obohatit tak experiment o další rovinu. Texty, které pro desku vznikly, jsou výsledkem emailového ping -pongu obou zúčastněných a jejich radikální glitchové zpracování dává intimnímu dialogu obou protagonistů novou podobu. Emoční deník Cosey je veřejně přednášen Ivanem jako hra o vcítění se jednoho do druhého. Vzhledem k tomu, že i přes veškeré manipulace je základní text vždy poměrně dobře rozeznatelný, máme co do činění s opravdu pozoruhodnou a navíc zvukově stejně silnou deskou, jako její myšlenkový a textový protipól. Jsem zvědav, jak dopadne odpověď paní Tutti. Zpracování Ivanova hlasu je teď jen a jen na ní. Laťka je posazena proklatě vysoko.
