Hudba Sabot je dána obsazením, tvořeným jen baskytarou a bicími, přesto se nové album FURTHER CONVERSATIONS (Cesta, 2008, 39:52) od předchozích nahrávek v Táboře usídlené dvojice dost liší. Album je rockovější než předchozí desky, což je dáno především hojnějším použitím zkreslení na baskytaře. Chris Rankin již booster nepoužívá jen pro akcentaci gradace, v některých písních jej má zapnutý skoro pořád, a protože hraje akordicky, vytváří hutné rockové riffy, jaké nabízí úderný Big Hat nebo Start To Finish.
Také Hilary Binder přizpůsobila své pojetí hry Rankinovu, často riff jen akcentuje a odpouští si obvyklé vyhrávky. Sabot získali nebývalý drive, což ukazuje především pekelná jízda Hell To Chief postavená na rockových riffech, ale nabízející také gradující basovou fi guru. I Quintessential ukazuje důraz a drive kapely, která si stále libuje v komplikované struktuře skladeb s mnoha změnami. Hutnější zvuk však odhaluje rockové kořeny souboru patrné také ve Start To Finish, ve které se Rankin projevuje jako skutečný mistr riffů, základní motiv je hybný a Rankin si s ním vtipně pohrává podle toho, jak vypíná a zapíná booster. Valivější prostřední pasáž zase připomíná Melvins.
Sabot, kteří měli nejblíže k alternativnímu (jazz)core s patrnými vlivy King Crimson, na Further Conversations se místy přibližují až k NoMeansNo, neboť Rankin je nyní výraznější postavou. Zřetelný posun k rocku však neznamená, že by se duo zřeklo všeho, co dosud dělalo. Ukazují to méně agresivní pasáže a skladby, jako je Final Climb, kde basa více bublá a bicí získávají větší prostor na vyhrávky.
Further Conversation není prudkým zlomem nebo vybočením, ale dalším stupněm v evoluci kapely. Rozšiřuje záběr a završuje cestu, kterou jsme mohli výrazně vnímat už na Mission Superstition.
