Saxophone Summit: Seraphic Light

8_saxophone_summitNázev sdružení Saxophone Summit může znít leckomu velkohubě, ale výsledek tomuto ,setkání na nejvyšší úrovni‘ odpovídá. Vymysleli jej před časem tři saxofonoví mistři v nejlepších jazzmanských letech Joe Lovano, Michael Brecker a Dave Liebman a natočili výborné album Gathering Of Spirits. Poté, co prostředně jmenovaný vloni zemřel, se mohlo zdát, že je všemu konec. K záměru, který stál u Saxophone Summitu od začátku, totiž složit poctu zakladateli moderní saxofonové hry Johnu Coltraneovi, a to prostřednictvím interpretace jeho vrcholných skladeb z pozdního období a vlastní tvorby jimi inspirované, se ovšem ukázalo jako ideální přímo ,jablko ze stromu spadlé‘, totiž samotný Coltraneův syn Ravi, sám uznávaný ,tenorák‘. A nově obsazený Saxophone Summit tedy mohl přijít s další várkou pod názvem SERAPHIC LIGHT (Telarc/ Classic, 2008, 68:31). Jakkoli coltraneovské, album je věnováno – jak jinak – Michaelu Breckerovi. A pro udržení jeho ducha byl přizván i bratr zesnulého Randy Brecker s trubkou a autorským vkladem v podobě skladby, jež se v tomto kontextu nemohla jmenovat příznačněji: Message To Mike.
Byť si většinu alba autorsky rozebrali jeho protagonisté, jeho těžiště je bezpochyby ve finále, totiž v oněch zmíněných ,coltraneovkách‘, konkrétně Cosmos, Seraphic LightExpression. Právě v nich ukazují, že v první jazzové lize nemusí existovat něco jako ,vzorová verze‘ a že s materiálem lze nakládat podle naturelu každého hudebníka. Že tedy podstatou je skutečná interpretace, tedy vlastní pohled, nikoli pouhé přehrání s drobnými variacemi. Se zajímavými kousky ovšem přišel jeden každý ze saxofonistů, patřičný rozměr všem skladbám ovšem dává triové podání. Zvláště tam, kde nástrojové obsazení překračuje daný rámec: když v The Thirteenth Floor vezme Dave Liebman do rukou, potažmo úst flétnu a dřevěnou píšťalu a Lovano klarinet, čímž skladba dostane skoro až etnojazzový výraz. Jako rození baladiéři se schopností vystavět zajímavé kombinace nad harmonickým základem se projevují dechaři v Lovanově Our Daily Bread, že umějí pěkně zadivočit (a nepotřebují k tomu překotné tempo), ale zahrát si pěkně i s tichem, je zřejmé třeba v Liebmanově příspěvku Alpha And Omega. Michael Brecker může být spokojen.

Přidat komentář