Vystudovaný muzikolog Tomáš Šenkyřík začal se zpracováváním poezie Ivana Martina „Magora“ Jirouse před více než deseti lety. V roce 2001 zařadil na druhé album své skupiny Cymbelín (Kolem osy) zhudebněnou báseň Panně Marii s děťátkem. Magorovi se prý líbila a po několika neformálních osobních setkáních udělil Tomášovi svolení zhudebnit cokoli z jeho tvorby. Jihomoravský písničkář začal střádat do šuplíku melodie ke svým oblíbeným veršům, ale na definitivní podobu skladby čekaly až do osudového setkání s Tomášem Vtípilem. Tento multiinstrumentalista, mj. člen současných DG 307, v roce 2012 radikálně zpracoval tvorbu Marcela Kříže na albu Buskers Burlesquers. Novinka s názvem I vši je tedy jeho druhým počinem, na kterém v roli producenta, aranžéra a hudebníka dekonstruuje předchozí tvorbu autora, který vzešel z folkového prostředí.
Jenže Šenkyřík je folkařem asi tak, jako jím je Kříž. První dvě alba Cymbelínu sice byla akustická, nicméně už na nich byla zřejmá Tomášova snaha od uhlazeného folku uhýbat k world music a dalším stylům. Posunem k rocku a alternativní hudbě byla poznamenána nikdy nevydaná demonahrávka Etno Underground (2004) i třetí oficiální deska Těba (2005). Známe-li tedy hudební cestu Tomáše Šenkyříka od folku k jiným způsobům vyjádření, kombinace elektrických, elektronických a akustických nástrojů na albu I vši nás nepřekvapí.
Ještě důležitější než střídání a proplétání různých typů zvuku je však kombinace textové a hudební složky. Doprovod je v každé písni jiný – od nejjednoduššího schématu zpěv a kytara (Panenko Marie), přes cymbelínovsky hravou Oči ve městě (s harmoniem, flétnou či pianem) až po industriální pasáže v Obklopeni nenávistí a některých dalších skladbách. Naléhavý zpěv do riffů elektrických kytar (Ladinovi H.) k albu patří stejně, jako elektronický doprovod písně Neboj se moje milovaná.
Vtípilovy aranže s prvky industrialu a minimalismu Tomáši Šenkyříkovi, který je spíše vypravěčem než zpěvákem, sluší. Hudba, často záměrně nelibozvučná, vytváří vnitřní napětí, které by například folkovému způsobu interpretace citelně chybělo. Tam, kde bylo záměrem vokální stopu přece jen „zkrášlit“, přizval si Tomáš k mikrofonu svou kolegyni ze současného Cymbelínu (a také zpěvačku Jablkoně) Marii Puttnerovou. Z dalších hostů stojí za pozornost především kytarista Ivan Manolov. Dvojice kytar (jeho a Šenkyříkova) je totiž pro některé skladby skutečně určující.
Líbilo by se album Magorovi? Troufnu si doufat, že ano. S jeho verši, v nichž se setkává pokorný úžas (tři poslední písně alba mají jako společné téma Pannu Marii – jako by tento výběr odkazoval i k „mariánskému“ albu Oldřicha Janoty Ora pro nobis) s popisem přízemních reálií (vlkodlaci, hyeny, šakalové či flétnista preludující na hnoji), totiž korespondují jak melodické nástroje (flétny, housle, sborový zpěv), tak industriální a elektronické zvuky.
Indies Happy Trails, 2014, 48:54