Dvě kratší recenzované desky spojuje osoba Erika Skodvina. U Shivers působí jako vydavatel, v rámci tria B/B/S ho zastihneme jako hudebníka. Nejdříve pojďme za trojicí Shivers. Tu tvoří Rutger Zuydervelt, známý jako Machinefabriek, jeho občasný spolupracovník, klarinetista Gareth Davis a bubeník Leo Fabriek. Ti se spolu potkávají v avantgardních holandských kruzích pár let. Jejich společné muzicírování mělo nejdříve podobu spontánních jamů, aby nakonec nabralo jasnější kontury a jméno Shivers. Trio si dalo jméno po jednom z prvních filmů Davida Cronenberga – hororu, plného nebezpečného zmutovaného hmyzu, který útočí na zlenivělé lidstvo. A podobně, jako plyne před zraky diváků samotný film, působí na posluchače i dlouhohrající bezejmenný debut. Divoké freejazzové okamžiky plné akce s dominantním klarinetem se střídají s hlukově industriálními pasážemi a tichými momenty, které jsou stejně napínavé, protože jasně naznačují, že hlukový hmyz je „za rohem“. Je poznat, že trojice nejprve prošla koncertním improvizačním ohněm, protože šestice skladeb se obloukem vyhýbá melodiím a soustředí se pouze na dávkování atmosféry a energie. Výhodou celé kolekce je její barevnost, kdy každý track nás zavede do zcela odlišné oblasti. Kdo ale čekal od páně Zuydervelta další tiše hlukový výlet, ten musí být překvapen. Snad příjemně, protože sehranost tria je na eponymní desce hmatatelná.
A teď vzhůru na Skodvinem jako hudebníkem. Už před dvěma roky se spolu s hlukovým kytaristou Aidanem Bakerem a bubeníkem Andreou Belfim prezentovali právě na svém labelu Miasmah záznamem koncertu, který jako B/B/S nechali volně ke stažení. O rok později se už sehranější trojice chlubila studiovým albem, ke kterému odjela obsáhlé turné. Jedním z koncertů bylo i vystoupení v evangelickém kostele Christuskirche v německé Bochumi, který teď vychází na albu Coltre / Manto. Záznam obsahuje dvě téměř dvacetiminutová témata, která na debutu nenajdeme. Postupně budované konstrukce jsou postaveny na souhře dvou kytar a bicích, kdy jedna kytara tu a tam absentuje ve prospěch elektroniky. Ve srovnání s debutovým albem se kapela prezentuje jako více experimentální kolektiv, který vzývá krautrockové postupy a umně je propojuje s ambientními, postrockovými a avantgardními výdobytky. Trojice nikam nepospíchá, nechává vyniknout akustice prostoru. Není divu, že Midira Records odtud už vydávají několikátý záznam. Zatímco strana A vinylového nosiče je mentálně rozčleněna na více podsekcí, béčko je naplněno pomalu gradující a zase odeznívající jednolitou kompozicí, která může připomenout tvorbu tribal ambientářů, jakými jsou například Alio Die nebo TUU. Rozhodně se ale jedná o album, které je dobrou pozvánkou na případný koncert B/B/S. Jasně naznačuje, že se jedná o nevšední zážitek.
Miasmah 2014, 35:51
Midira Rec., 2014, 36:52
