Mluvíme-li o spolutvůrcích našeho moderního jazzu, musíme skloňovat především jména Karel Krautgartner, Luděk Hulan, Karel Velebný. A jedním dechem s nimi spojené pojmy Studio 5, Jazzový orchestr čs. rozhlasu, po rozpadu Studia 5 následnické Hulanovo Jazzové studio a Velebného S+H Kvartet. Nyní je k mání album SHQ – Karel Velebný & Company (Radioservis, 2008, 64:30), které je kompilací nahrávek Čs. rozhlasu v rozpětí let 1963 až 1973. Každá skladba představuje více či méně pozměněné obsazení SHQ, od tria po tentet. Setkáváme se s pianisty Luďkem Švábenským, Emilem Viklickým, s Rudolfem Daškem, Josefem Vejvodou a basistou Karlem Vejvodou, Bohuslavem Volfem, Rudolfem Ticháčkem a celou plejádou dalších, naopak z důležitých chybí Laco Déczi. Do konce šedesátých let hrají s Velebným muzikanti patřící přibližně k jednomu o něco mladšímu pokolení. Pro další etapu jeho SHQ však platí, co napsal v recenzi na album MOTUS (1971) Igor Wasserberger: „Karel Velebný se musí vyrovnávat s nepříjemnou skutečností, že ho mladí spoluhráči obvykle po dozrání opouštějí.“ Proto se o SHQ říkalo, že byl učilištěm talentů českého jazzu, nelze tedy mluvit o kapele budující po léta nějaký slyšitelně osobitý styl. V odhadu schopností se však Velebný -pedagog nezmýlil ani v jednom případě. Má-li výběr poukázat právě na pestrost v obsazení, je to v pořádku. Ale současně to snižuje naději, že by byly vydány nahrávky zabývající se jednotlivými obdobími činnosti SHQ důkladněji. Určitě by stálo za to věnovat se samostatně nahrávkám brněnského rozhlasu, kvůli úžasnému obsazení s kytaristou Antonínem Julinou, flétnistou Janem Konopáskem a basistou Janem Arnetem. Rozhlas disponuje vlastním archivem, nebo by se měl domluvit se Supraphonem. Vždyť ten v šedesátých letech kapelu vydával na samostatných i kompilačních albech.
Karel Velebný (1931–1989) hrával na tenorsaxofon a na vibrafon, občas usedal také ke klavíru. Otce českého moderního jazzu z něj udělala podstata jeho osobnosti. Nejen že se stal vibrafonistou evropské úrovně, ale lehce kousavý a současně chápavý přístup k lidem se kupodivu dobře snoubil s jeho pedagogickým přístupem k muzikantům. Hudbu kapely odvozoval od hard bopu s mírnou modernizací dalším vývojem, kterou obvykle vnášeli nově příchozí spoluhráči. Ze třinácti skladeb šest napsal sám, ostatní jsou od Antonína Juliny, Josefa Vejvody a Karla Růžičky. Z americké klasiky Gershwinovo It Ain’t Necessarily So a Just In Time od broadwayské skladatelské stálice Jule Stynea, So Beats My Heart For You od trumpetisty Arta Farmera a Hi-Fly od tenorsaxofonisty Bennyho Golsona. Diskografickou raritou je hostování maďarského basového virtuóza Aladára Pegeho v jeho vlastní Elözni Tilos. Album je vybaveno textem Vojtěcha Huebera. Fotografická dokumentace je pominuta. U skladeb postrádám dataci (uvedeno pouze vročení). U čtyř titulů není uvedeno, na co Velebný hraje a musíte si to odvodit poslechem. Česká jazzová moderna potřebuje u kompilací stejně pečlivou dokumentační vybavenost, jakou má edice Fonogram, kterou Radioservis rovněž vydává.