Dějiny se pohybují ve spirále a kultura, která je reflexí reality, to jasně odráží. Většina skladeb na posledním albu Skrytého půvabu byrokracie by klidně mohla vzniknout na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let a dobře by zapadla vedle tvorby takových Ještě jsme se nedohodli nebo některých undergroundových kapel či minimalistické Radosti. Platí to jak o hudbě, tak o melodeklamovaných textech. Ukazuje se, že podstata politického systému není až tak podstatná, protože mocenské struktury establishmentu jsou si nakonec podobné, vždy hraje podstatnou roli byrokratický aparát a restrikce a vzniká řada absurdit. Proto souzní Bondyho Tramvaj se středověkou Vládou peněz a Weissovým textem Půjdeme dělat rebélii (protest je sice povolen, leč svázán jasnými pravidly) i vlastním Jak se co dělá. I paralela ze světa mravenců se dá vždy dobře uplatnit, což není ani tak výtka vůči skupině, že zvolila až příliš jednoduchý příměr, jako smutný fakt, jak málo se situace ve společnosti mění. Originálnější je proto využití textů Johna Cage o hudbě a struktuře v ní.
Hudba SPB stojí na opakujících se jednoduchých strukturách, ve kterých se objevují nejen ohlasy undergroundu, degradovaného minimalismu, ale i instrumentální hudby šedesátých let, prostor mají jednoduché syntezátory (takže se objevují paralely s B4), které občas znějí jak ze starých sci-fi fi lmů. Tento přístup je nejpůsobivější, když strukturu vytvářejí dechy, jako Ve státě mravenčím nebo když v Mamonu zní sólo saxofonu nad opakujícím se ostinátem. Forma souzní s obsahem, ale trochu vadí, že kapela více neexperimentuje. Její pojetí se ukáže v prvních pár písních a další nepřekvapí, i když se v nuan cích liší a lze si vychutnat podivné zvuky kláves, které dominují Tramvaji, sólování dechů, vpády zkreslené kytary a zejména texty. U těch ale vadí, že deklamace je trochu příliš toporná, což se týká zejména uměle nafrázovaných prozaických a vědeckých textů.
Podobně jako u jiných undergroundových souborů to působí, jako by potřeba vyjádření byla větší než schopnosti, a někdy se volí prvotní nápad, jako v echovaném Zvuku, a málo se s ním dále pracuje, nehledá se možnost jeho obměny a dalšího posunu.
Guerilla, 2012, 46:42