Slet bubeníků jasně ukazuje, jak se zajímavá idea může vyčerpat. Začal jako mimořádné setkání invenčních hráčů na bicí nástroje, jak se však z něj stala tradice, mimořádných osobností ubývalo a s ní i pestrost pojetí. Jasně to ukazuje srovnání aktuálního alba DRUMMING BREW (Indies Happy Trails, 2007, 69:22) s tři roky starým dvojalbem nazvaným prostě Slet bubeníků. Zatímco tehdy se Sletu účastnil i Chris Cutler, Jim Meneses nebo Hearn Gadbois, loni velká jména ze zahraničí chyběla. Horší však je, že nová nahrávka je mnohem méně pestrá a místy sklouzává do monotónnosti. Převažuje hypnotický rytmus daný hojným využitím djembe, jaký ocení většina návštěvníků z bubínkářské komunity i vlněníchtivé návštěvnice koncertů. Pro domácí poslech zbytečně natahovaných skladeb – zejména sedmiminutové Do U Like Music, jež působí takřka nekonečně, stejně jako podobně pojaté Letadlo a čtvrthodinové Yamamo – je to však trochu málo. Nepomáhá ani obohacení v podobě latinských perkusí Miloše Vacíka, protože i ty jsou uplatňovány velmi podobným způsobem. Ještě horší je však příklon k podbízivé komerční podobě world music. Ve většině skladeb zní nejen Smeykalovo didgeridoo, ale místy i docela banální samply jak z levných kláves a občas i zpěv, takže výjimečnost skladeb postavených na ,pouhém‘ rytmu se vytratila. Nahradila ji místy až laciná exotika, jaká odkapává z písně Hoshi Ni Negai Wo. Proti té jsou i první výlety Siouxsie do oblasti world music na letitém albu Feast tehdy pobočného projektu Creatures vysloveně avantgardní. A vrchol podbízivosti pak představuje už zmiňované Do U Like Music, kde rozjuchaná Yumiko dokola vykřikuje název písně, jako by byla na nějaké komerční house party, byť pravda není tak hrozná jako Dara Rolins. A začátek Letadla není o moc lepší. Světlejší okamžiky představuje – zejména kvůli zajímavému zvuku Sedmia a do jisté míry i postupně se rozvíjející Komodennu, jehož autorem je Mohamed Bangoura, byť i tato skladba by snesla prostříhat, alespoň je však stylově čistá. Závěrečná coververze beatlovské Žluté ponorky je alespoň do jisté míry vtipná.
