Samozřejmě, že zdaleka ne všecko, co hrávají jazzoví muzikanti, musí být nutně jazz – příkladem snad světově nejproslulejším je někdejší Stingova kapel s Branfordem Marsalisem a spol. Ale i když hrají třeba ryzí pop (nikoli v roli pouhých nájemných instrumentalistů, kteří svůj part nadrtí z listu a jdou domů), vždycky ho nějakým způsobem ovlivní. To je případ pražské skupiny Soil a jejího debutového alba IN FIELDS (Quazi Delict, 2006, 44:06).
Tím souslovím ,ryzí pop‘ jsem samozřejmě nechtěl Soil ani v nejmenším dehonestovat – další přívlastky by měly rozhodně znít ,moderní‘ a hlavně ,inteligentní‘. Zpěvačka a především autorka naprosté většiny repertoáru Zuzana Kropáčová je nezpochybnitelný talent. Její písně se vznášejí na křídlech silných, ale rozhodně netuctových melodií, bez přehnané módní éteričnosti či romantismu. Těžko soudit, kolik z velmi dobrého výsledku si mohou připsat k dobru ,její‘ muzikanti, rekrutující se vesměs z mladší ,klubové‘ jazzové generace. Pro sound kapely a alba jsou zcela určující Jakub Zitko s Rhodes pianem a syntezátory a kytarista Jiří Šimek, hrající na akustické i elektrické nástroje, jejichž zvuk vydatně zkresluje efekty. Dvojice Aleš Slavík (baskytara) a Roman Vícha (bicí) přispívá barevnou a přesnou rytmikou, které nejsou cizí funkové groovy ani zcela neprvoplánové struktury, které ale na první poslech nikdy nepůsobí přehnaně komplikovaně, díky čemuž se z písní neztrácí ona popová podstata.
Přemýšlím o tom, proč jazzoví muzikanti vlastně hrají v kapele typu Soil. Být to v ,západním‘ zahraničí, řekl bych si, že kromě radosti z plných sálů je k tomu vede i snaha vydělávat cestou co nejmenšího odporu. Prakticky kteroukoli z písniček Soil by totiž klidně mohlo hrát jakékoli rádio – kromě českého, tradičně zabetonovaného povrchností, podlézavostí a konzervativismem. Skupině Soil rozhodně zbohatnutí v českých korunách nehrozí, na to je její hudba příliš chytrá. Vyplývá z toho jediné: ty muzikanty to opravdu baví. Což je krásný důkaz jejich žánrové otevřenosti (a zároveň kvalitativních nároků samých na sebe). Mimořádně sympatické!
