RevPerMi, 2010, 41:08
Francouzská skvadra Soixante Etages se představila pražskému publiku na festivalu Alternativa v roce 2006 v té nejlepší formě. Před časem je ovšem postihla tragická smrt baskytaristy Oliviera Paquotta a nyní se navracejí s potemnělým albem Repli-k 07, kde jsou jako kmenoví členové souboru uvedeni pouze kytarista Dominique Répécaud a multiinstrumentalista Bruno Fleurence. Je to dílo, které vznikalo v průběhu pěti let a obsahuje povětšinou kolážovité kompozice evokující tíživou situaci nového tisíciletí. Vše otvírá minimalistická skladba hostujícího kytaristy Hervého Gudina The White Election s podmanivým recitativem Heidi Brouzeng, která zde později hraje i na klarinet a dává nezaměnitelný punc i německou proklamací ve skladbě Die Stunde Kommt. Najdeme zde i zcela rozostřené a destruované coververze Zappovy klasiky Torture Never Stops či Party Of Special Things To Do od Captaina Beefhearta. Celkově dýchá z nahrávky duch neodekadence a pocitu totálního zmaru, ale jemné či spíše veledrsné předivo jednotlivých kompozic má v sobě neuvěřitelnou sílu. Fleurenceovy party jsou hodně střípkovitě roztříštěné a dotýkají se lidského nevědomí, Répécaud svou silovou hrou zase pojímá všeobecný chaos jako valící se problém. Industriální prvky propojené se zašlým folklórem. Trochu veselejší je snad jen skladba spřízněného muzikanta Pascala Comeladea s ovšem poněkud ponurým názvem The Blank Invasion Of Schizofonics. Občas spirit Velvet Underground infi ltrovaný prapodivnými kutálkovými motivy. Naprosto nevhodné pro posluchače s psychózou, ale jednoznačně artefakt této doby.
