Americká čtveřice Sour Jazz se nevěnuje acid housu, jak by se mohlo zdát z trochu matoucího názvu. Přináší pravověrný rock navazující na nejlepší tradice stylu. Čtvrtou desku AMERICAN SEIZURE (Acetate Records/Maximum Underground, 2009, 46:45) věnovala letos zesnulému kytaristovi Stooges Ronu Ashetonovi a kytary Mr. Ratboye a Mr. Populara jsou pěkně nabroušené a divoce řádí.
Nejde však o žádné epigony Stooges. I když staví na výrazných riffech, agresivních kytarách, drivu rytmiky a sloganovitých refrénech typu Dun, Dumb, Daze. Sour Jazz se nedrží pojetí určitého souboru nebo podžánru, ale hlavního kořene rocku jako neučesaného, agresivního stylu, jenž je doma v zakouřených hospodách a jednou se mu říká rock’n’roll, jindy garážový rock, potřetí zase street rock nebo street punk, pub rock či hudba mods. Podstata je totiž stejná, základem jsou našlápnuté písničky, z nichž energie přímo srší, uniká pod tlakem jako pára Papinova hrnce na prudkém ohni a každá ingredience, která dojem umocní, je dobrá. Sour Jazz si jsou dobře vědomi, že pravidla nanejvýš svazují a tak klidně využijí ve svém zvuku dechovou sekci tvořenou saxofonem a trombónem, jaká dodává říz úvodní písni Masquarader, hospodskému Cigarettes & Couchy nebo Mrs. Popular, či pískající syntezátor jako v Nippon Twist. V dalších písních zase zní klávesy nebo sbory. Pestřejší aranžmá přispívají k tomu, že ani rychlejší písně nesplývají. Vedle energických skladeb nabízejí Sour Jazz i pomalejší písně, jako je uvolněná Bad Times Coming, v níž ale kytara také notně bouří, nebo suše pojatá závěrečná Little Hands, mající nejblíže k ironickému pohledu Lou Reeda z alba Blue Mask nebo New York.
