Inferno s arabskou loutnou oud, nástrojem z časů Adama a Evy. Možný brutálně atakující soundtrack k Ábelově vraždě popírající tezi z 9. století, že „oud povzbudí tělo, temperament uvede do rovnováhy a oživí skomírající srdce“. Vyjet si totiž se Speed Caravan rozhašený kardiak, vydechl by naposled už v první zatáčce.
Řídí ho alžírský Berber Mehdi Haddab, strůjce slávy skupiny Ekova a podílník na revolučnosti DuOud; střemhlavý bijec uprostřed povstání proti obecnému přesvědčení, že odvěký nástroj láskyplných minstrelů nelze konfrontovat s rockovými běsy. Odmítá rovněž diskriminační vyznění posvátného hesla Sex & drogy & rock’n’roll: „Nejde přece o definici rocku, ale všeho umění od úsvitu časů. Tvorba je o dlouhých divokých prochlastaných nocích a lásce ve všech jejích podobách.“
Dřevěná bezpražcová loutna, adaptabilní tudíž v rozličných hudebních kulturách, dorazila do Španělska s Maury v 7. století. Je považována za přímého předchůdce evropských louten, mandolín a kytar. Haddab její dřevěný korpus hruškovitého tvaru podroboval léta neúprosným experimentům s cílem dosáhnout energického rockového zvuku: vycpával a obaloval ji hadry, podkládal struny, přemýšlel nad laděním. Nakonec dřevo zaměnil za excentrický futuristický rám se snímačem a zapojil do spe ciálně upraveného Marshalla. Meditativní zpěv loutny se v tu chvíli proměnil v drtivý garážový sound, vedle něhož zeppelínovské ,kladivo bohů‘ připomíná ťukání do verpánku.
S pařížským sousedem, tuniským Židem, elektroprogramátorem Smadjem, jinak také vynikajícím loutnistou, pak založili DuOud. „Zvukově zdeformované loutny oud přitom bylo potřeba rytmicky podpořit, takže jsem vzal laptop a naprogramoval tušené rytmy,“ vysvětloval dialog mezi minulostí a budoucností Smadj.
Debutové album Wild Serenade (2002) neminuly prestižní ceny a poznámka Jamie Renton, že „DuOud jsou hříšně návykoví.“
V Jemenu, zemi královny ze Sáby, natočili o čtyři roky později s tamním zpěvákem AbdulatifemYacoubem decentnější nahrávku Sakat ; novou hlásí DuOud na leden.
Živelný Mehdi Haddab se mezitím spojil s francouzským basistou Pascalem Teilletem, programátorkou Hermionou Frank, hráčem na darbouku a mimořádným zpěvákem Mohamedem Bouamarem, bubeníkem a raperem Rocky Singhem (ex-Asian Dub Foundation), producentem, „kytarovým sochařem extrémismu“ Davidem Husserem (Y Front) a vznikl Speed Caravan, arabský techno rock’n’roll, do něhož během tříletého natáčení KALASHNIK LOVE (Newbled, 2008, 43:19) z francouzského undergroundu vstoupil také Rodolphe Burger, jazzový bubeník Franck Vaillant, cikánská akordeonistka Viorel Tajkuna ze Srbska, bretaňský zpěvák Eric Marchand nebo zmíněný Abdulatif Yacoub (vyznávající se ve skladbě Qat Market z náruživého žvýkání listů qatu, populární jemenské drogy).
Vzteklým nářezem elektrifikovaného oudu se prodírají přímé i nepřímé odkazy Haddabova zrání v anarchistického skeptika a manického orgastika nasranosti, hluboce zraněného deziluzí z bushovské éry. Rocková přímočarost mu přijde už dávno neúčinná, proto se vrací k živelnému punku. Připomíná apokalyptického štvance bodajícího do hnisavých ran. Hněte tradici: syrové přihlášení se k velikánům oudu, svým vzorům – Udimu Hrantu Kenkulianovi a Charlesovi ,Chicku‘ Ganimianovi. Přebourává klasiku: coververze Killing An Arab od Cure s chrčícím Rachidem Tahou a hiphopová Galvanize od Chemical Brothers s raperem MC Spexem (ex-Asian Dub Foundation) se Speed Caravan získaly neuvěřitelný tah; přilepují ke zdi, chrlí nelítostnost, až z nich jde strach.
Že rock nefunguje a připomíná jednu velkou kopírku, šaška v důchodu? Ten anglo-americký semletý byznysem a vyprázdněný do mrtě určitě. Speed Caravan, překračující všechny možné představy o čase, prostoru, sebereflexní rebelii a hudebních žánrech, proto dokazují, že je potřeba se poohlédnout po jiných krajinách. Odtud k nám míří neúprosná rocková pravda o tomhle světě.